9 C 123/2020-37 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10%. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 Občanského zákoníku. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději dne [datum] s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný úvěr ani poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena v souladu s § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle informačního systému základních registrů dne [datum]. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. Podle § 2 odst. 3. Občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 243/2005, dále např. spis. značka 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Žalovaný je občanem Bulharska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. [příjmení] soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17.1.písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I bis). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. V daném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, pak jsou podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis příslušné soudy České republiky, na jejímž území měl žalovaný poslední známé bydliště. Protože nařízení pro tento případ neurčuje místní příslušnost, je podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době podání žaloby (§11 odst. 1 o.s.ř.) k soudu bydliště, neměl-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržoval, a nelze-li takový soud zjistit, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, okresní soud, v jehož obvodu se nacházelo místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů., tedy zdejší soud. Žalovaný měl v době podání žaloby evidovaný pobyt v obvodu zdejšího soudu. Z důkazu předloženého žalobkyní smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný ve smyslu ustanovení § 2395 Občanského zákoníku a následující uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni splatit nejpozději [datum] s navýšením [částka] RPSN smlouvy o úvěru je 1 566 % ročně. V době uzavření smlouvy o úvěru, to je v červenci 2019, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru z kreditních karet 18,84% ročně. Ve smyslu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 243/2005, by tak bylo možné tolerovat navýšení 56,52% ročně. Navýšení úvěru [částka] o celkem [částka] (při délce zápůjční doby 28dní) maximální akceptovatelnou hranici úroku 56,52 % ročně jednoznačně přesahuje, když ve vztahu k jistině představuje roční úrok 353 %. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. Žalovaný od žalobkyně převzal částku [částka], neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § [číslo] O. Z. a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 O. Z. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku s lhůtou plnění do 7 dnů. Lhůta splatnosti byla k datu [datum] a následujícím dnem [datum] se žalovaný dostal do prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], jelikož nebyl vydán platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2. o.s.ř, a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byl ve věci úspěšná z 78%, z 22% byla neúspěšná, žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 56%. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně představuje soudní poplatek ve výši [částka], 3 úkony právní pomoci dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 14b odst. 1. á [částka], tj. [částka] (příprava převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka), 3 režijní paušály á [částka], tj. [částka] (§ 14b odst. 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21% DPH z odměny a režijního paušálu činí [částka] Celkem náklady řízení žalobkyně činí [částka], z toho 56% představuje částku [částka].