2 C 223/2024-26 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále jen „smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , Anonymizováno, (dále také jen „žalobkyně“) a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost , Anonymizováno, pohledávku za žalovaným žalobkyni.2. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ustanovení § 49 a násl. o. s. ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich (třeba) nedověděl.3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 20,46 % ročně. Úvěr včetně smluvního úroku měl být žalobkyni splacen v 84 splátkách po , částka, měsíčně. Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku , částka, . Žalovanému byl úvěr poskytnut dne , datum, bezhotovostním převodem ve prospěch účtu obchodníka na koupi zboží. Žalovaný však sjednané splátky neplnil řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a od smlouvy ke dni , datum, odstoupila. Žalovaný na uvedený úvěr neuhradil ničeho. Dle sdělení žalobkyně, které je v souladu s předloženými důkazy (a žalovaný ve věci zůstal pasivní), se tak dostal do prodlení již dne , datum, , kdy neuhradil první splátku. Celkově z uvedené smlouvy dluží žalovaný žalobkyni částku , částka, , když tato částka sestává se z jistiny ve výši , částka, , dlužných poplatků ve výši , částka, , dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, (vyčíslené ke dni , datum, jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně z dlužné částky od , datum, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, za dobu od uzavření smlouvy do zesplatnění, úroků ve výši 20,46 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 126 200 od , datum, do zaplacení.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení.7. Podle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.9. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“ nebo „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího (žalobkyně) dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Tvrzení žalobkyně o tom, že její právní předchůdce s požadovanou odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného úvěr získat a splácet, že mu za tímto účelem žalovaný sdělil informace o svých osobních poměrech (zejména způsob bydlení a rodinný stav) a dále o svých příjmech a výdajích, které jsou zaznamenány na přední straně smlouvy, a předložil k ověření těchto informací své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje, zejména výpisy z bankovního účtu, zůstaly pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně k této skutečnosti soudu nepředložila jediný důkaz (vyjma smlouvy, ze které je žalováno, ale na její přední straně se o žalovaném soud nedověděl víc než osobní údaje a mobilní telefon a e-mail), byť důkazy k této otázce v žalobě označila (doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného), proto soud uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní (právním předchůdcem) vůbec prověřována, natož s odbornou péčí. Žalobkyně tak břemeno důkazní stran této skutečnosti neunesla.13. S ohledem na právě uvedené, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. Z toho důvodu uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši , částka, , které se dostaly do majetkové sféry žalovaného (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucí z této částky od , datum, do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit poplatky, úroky a smluvní pokutu. Tyto povinnosti totiž nemůžou platně vzniknout bez existence samotné smlouvy o úvěru. Pro úplnost je potřeba uvést, že výše sjednaných úroků z úvěru (cena půjčených peněz) je podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru od 91. dne prodlení limitována do výše repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. V této části žaloby by tak žalobkyně nemohla být úspěšná ani v případě, že by smlouva o úvěru nebyla shledána absolutně neplatnou.14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 69,75 %, ve zbytku (co do 30,25 %) byl úspěšný žalovaný, tomu však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši , částka, (39,5 % z , částka, - tato