2 C 247/2024-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní pojistnou smlouvu č. , hodnota, , na produkt „Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“ na vozidlo Škoda, typ Superb, registrační značky , SPZ, dosud neuhradil pojistné za období od , datum, do , datum, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den , datum, , který je zároveň dnem uzavření smlouvy.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Zmíněnou smlouvou č. , hodnota, , bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Škoda Superb, registrační značky , SPZ, . Pojistné bylo sjednáno roční ve výši , částka, . Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem pojištění dne , datum, . Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů vyplývá, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, . Ukončením pojistné smlouvy bylo prokázáno, že pojistný vztah zanikl ke dni , datum, , a to z důvodu neplacení pojistného.5. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.6. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona zaniká pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit.7. Podle § 13 odst. 2 zákona má pak pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo.8. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako pojistník uzavřel s žalobkyní pojistnou smlouvu pro produkt „povinné ručení“. Smlouva zanikla podle § 12 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy z důvodu neplacení pojistného, když byly splněny zákonné požadavky pro zánik pojištění z důvodu nezaplacení pojistného. Pojistitel má právo na pojistné za pojistnou dobu, tedy na zaplacení pojistného za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, .9. Pokud se týká zákonného úroku z prodlení, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení z dlužného pojistného dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti tohoto pojistného. Žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, , tedy za správnou dobu a ve správné výši. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval, neboť projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou obdobné i listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , podmínky pro užití § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny.