8 C 267/2024-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný s žalobkyní dne , datum, smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz. Na základě této smlouvy byly žalované bezhotovostně na bankovní účet peněžní prostředky ve výši , částka, dne , datum, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, s tím, že jistina a poplatek byly splatné dne , datum, . Žalovaný však své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalovaný do dne podání žaloby uhradil na svůj dluh částku ve výši , částka, , kterou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a ponížen poplatek. Smluvní pokutu podle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, byla umořena částečnou úhradou žalovaného. Celková výše dluhu žalovaného tak činí , částka, a je tvořena jistinou a poplatkem.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 2 969 %. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků si smluvní strany v čl. 2.3 Smlouvy sjednaly právo žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a zároveň zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky a dále náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dle čl. 2.1 Smlouvy jsou nedílnou součástí Smlouvy všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Ze smlouvy a čl. 2.9 až 2.13 všeobecných obchodních podmínek, vyplývá, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem elektronickými prostředky na dálku. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši , částka, . Upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. Dne , datum, adresovala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni spolu s jistinou i poplatek v celkové výši , částka, . Lze tak konstatovat, že smluvní strany spolu sjednaly hotovostní úrok ve výši , částka, . Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v březnu 2023, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 9,93 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba 2 969 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního než-li jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., absolutně neplatné.9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku (hotovostního úroku) způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoliv. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán úrok, případně jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.10. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka v celkové výši , částka, . Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, žalovaný na uvedenou částku plnil celkem ve výši , částka, . Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku , částka, a má povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.12. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšný. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.