2 C 65/2024-70 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhal vůči žalovanému zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti parcele č.p. 903/1 o výměře 2.538 m2 lesní pozemek, zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k.ú. , adresa, s tím, že se tato nemovitost podélní rozdělí na dvě výměrově totožné parcely, kdy novou parcelu (v plánku označenou jako „A“)přebírá do svého výlučného vlastnictví žalobce a novou parcelu (v plánku označenou jako „B“) přebírá do svého výlučného vlastnictví žalovaný, a dále náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že o předmětný lesní pozemek se od roku 2018 výlučně a na své náklady stará žalobce, žalovaný se do údržby ani přes žalobcovy výzvy nezapojuje, a v současné době je potřeba lesní pozemek zalesnit.2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se ve věci vyjádřily , právnická osoba, tak, že s ohledem na velikost a tvar předmětného pozemku rozdělení parcely č. 903/1 v k.ú. , adresa, , tak jak je navrženo, nedoporučují.3. Žalobce se následně vyjádřil podáním doručeným zdejšímu soudu dne , datum, , ve kterém navrhl, aby podíl žalovaného připadl žalobci za náhradu v místě a čase obvyklou (znalecký posudek).4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Soud ve věci nařídil dne , datum, ústní jednání, kterého se zúčastnil právní zástupce žalobce a žalobce. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného., který se z jednání řádně a včas neomluvil. Žalobce setrval na podané žalobě ve spojení s pozdějším vyjádřením, tj. aby spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno a předmětná nemovitost připadlo do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu. Soud ve věci provedl listinné důkazy a jednání odročil na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku.6. Po zpracování znaleckého posudku nařídil soud ve věci jednání dne , datum, . Žalovaný se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a tak bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobce nadále trval na tom, aby spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno a předmětná nemovitost připadlo do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu v souladu se znaleckým posudkem, a současně po žalovaném požadoval i náhradu nákladů řízení.7. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Jak vyplývá z výpisu z Katastru nemovitostí, účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č.p. 903/1 o výměře 2 538 m², lesní pozemek, zapsaném u , právnická osoba, pro , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen „nemovitost“ nebo „předmětná nemovitost“). Z vyjádření , právnická osoba, bylo zjištěno, že se nedoporučuje (s ohledem na velikost a tvar předmětného pozemku) rozdělení této nemovitosti tak, jak to původně navrhl žalobce v žalobce. Z návrhu , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že předmětnou nemovitost (lesní pozemek) je potřeba zalesnit, tj. Lesy ČR jakožto odborným lesním hospodářem pověřeným dle § 37 zákona o lesích byl navržen vhodný způsob obnovy lesa včetně doporučení stanovištně vhodné druhové sklady obnovovaných porostů. Z žalobního tvrzení vyplývá, že jiný, než v žalobě původně navrhovaný způsob rozdělení možný není, zejména s ohledem na nemožnost zachování přístupové cesty. Z těchto skutečností, tj. zejména z vyjádření , právnická osoba, a vyjádření žalobce, dospěl soud k závěru, že předmětná nemovitost tvoří funkční celek. Ve věci byl zadán a zpracován znalecký pozemek ohledně ocenění předmětné nemovitosti. Znalkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , vypracovala dne , datum, znalecký posudek č. , č. účtu, (dále jen „znalecký posudek“), ze kterého vyplývá, že obvyklá cena předmětné nemovitosti ke dni ocenění je , částka, . Účastníkům byl zaslán znalecký posudek, jakož i vyúčtování tzv. znalečného, přičemž žádný z účastníků se k tomuto nevyjádřil, tj. žádným způsobem závěry znalkyně nerozporoval.8. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.9. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.10. Podle § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.11. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.12. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.13. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.14. V projednávané věci se žalobce domáhal, aby bylo soudem zrušeno podílového spoluvlastnictví účastníků a rozhodnuto o způsobu jeho vypořádání, přičemž uvedl, že žalobce má zájem nabýt společnou nemovitost do svého výlučného vlastnictví, když předmětný lesní pozemek není, s ohledem na vyjádření , právnická osoba, , dělitelný.15. Jak vyplývá z § 153 odst. 2 o.s.ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Určitý způsob vypořádání právního vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu právě například v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Soud je však vázán předmětem řízení potud, že nemůže provést vypořádání k jiným věcem, než které účastníci učinili předmětem řízení. Soud tedy může podílové spoluvlastnictví účastníků vypořádat jiným způsobem, než navrhují. Může rovněž rozhodnout o přiměřené náhradě podle § 1147 o. z. v jiné výši, než účastníci požadují nebo zřídit věcné břemeno podle § 1145 o. z., ačkoliv to nikdo nenavrhoval. Předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem však mohou být pouze takové věci, které účastníci k vypořádání navrhnou a označí je v žalobním návrhu s tím, že právě k nim chtějí podílové spoluvlastnictví zrušit.16. Posloupnost způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví vyplývá jak z výše citovaných ustanovení o. z., tak byla opakovaně judikována v soudních rozhodnutích. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle o. z. soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné; není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Posloupnost způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví je stanovena i v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , přičemž, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , judikaturu týkající se vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci (zejména otázky, zda budova ve spoluvlastnictví je „dobře dělitelná“) podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. lze v zásadě použít i v poměrech nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Rozdělením společné věci se blíže zabýval např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Soud tak nejprve zkoumá, zda je možné společnou věc rozdělit, včetně např. přeměny podílového spoluvlastnictví budovy na vlastnictví jednotek, k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, .17. V daném případě soud dospěl k závěru, že předmětná nemovitost není dělitelná, neboť tvoří funkční celek, kdy se jedná o lesní pozemek. Této skutečnosti svědčí zejména vyjádření , právnická osoba, , které rozdělení, tak jak je žalobce navrhl v žalobě, s ohledem na tvar a velikost předmětného pozemku nedoporučují. Žalobce při ústním jednání výslovně uvedl, že jiný způsob rozdělení možný není s odůvodněním, že by nebyla zachována přístupová cesta. Žalovaný se nevyjádřil. Soud je toho názoru, že v daném případě by rozdělení nebylo ani hospodářsky účelné. S ohledem na okolnosti tohoto případu dospěl soud k závěru, že rozdělení společné věci není dobře možné.18. Pokud soud dospěl k závěru, že rozdělení společné věci není fakticky možné, resp. by bylo spojeno s takovými nepřiměřenými náklady a obtížemi, zkoumá soud dále, zda lze přikázat společnou věc do výlu