20 C 4/2025-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které mu byl téhož dne v hotovosti poskytnut úvěr ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádně a včas. Od uzavření Smlouvy do podání žaloby uhradil žalovaný celkem částku , částka, . Žalobkyně žalobou požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení, tedy dlužnou jistinu ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky do , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení souhlasila a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to s účinností od , datum, . Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem, který byl dle podacího lístku žalovanému zaslán , datum, .5. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky žalobkyně, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se oproti tomu zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky a dále souhrnný poplatek ve výši , částka, , a to v hotovosti v 39týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, , kdy má nejpozději splatit celkovou dlužnou částku. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, je ve smlouvě uvedena ve výši 276,9 %. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, žalovaný zaplatil na jistinu celkem , částka, . Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhrady poslední splátky se tak žalovaný dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl od tohoto dne právo požadovat uhrazení celé dlužné částky.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.8. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.9. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si strany ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.10. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně soud hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel podnikatel ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší stranu tak požívá zákonné ochrany. Soud se tedy zabýval hlediskem souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách a na relativně krátkou dobu, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům ve smyslu § 588 o. z., a shledává tak Smlouvu jako absolutně neplatnou.16. Žalovaný je tak povinen z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit žalobkyni dlužnou částku představovanou poskytnutými a dosud nevrácenými finančními prostředky ve výši , částka, , které se dostaly do majetkové sféry žalovaného a o které byla žalobkyně ochuzena. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částku do , datum, , přičemž marným uplynutím lhůty k plnění se žalovaný s úhradou dluhu dostal do prodlení, a je tak povinen žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od , datum, , rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná kromě příslušenství pohledávky, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce , částka, . Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH, a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, . Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný p