20 C 87/2025-19 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena. Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, k dnešnímu dni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel, která koresponduje s adresou žalovaného uvedenou v žalobním návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání žaloby. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost De Vries , právnická osoba, ., IČ , IČO, , postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Původní věřitel, společnost , právnická osoba, (původně creditOn.cz, s.r.o.), IČ , IČO, , postoupila předmětnou pohledávku na právní předchůdkyni žalobkyně, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , v souladu s § 1879 a násl. o.z. Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem ze dne , datum, , který byl dle podacího lístku žalovanému zaslán téhož dne. Žalobkyně tedy prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby.5. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů, jakož i ze sdělení banky, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel, , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, .cz, s.r.o.), IČ , IČO, , poskytla žalovanému dne , datum, převodem z účtu č, Anonymizováno, na účet žalovaného č. , č. účtu, finanční prostředky v celkové výši , částka, , s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , kód transakce , Anonymizováno, . Banka k dotazu soudu tyto skutečnosti potvrdila. Výzvou k plnění ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 3 dnů, přičemž k dnešnímu dni ničeho neuhradil. Jak vyplývá ze žaloby, žalobkyně požaduje vydání dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení a náhradu nákladů řízení.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že původní věřitel zaslal na účet žalovaného částku v celkové výši , částka, , aniž by k obdržení takového plnění byl žalovaný oprávněn. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný plnění ve výši , částka, obdržel bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., a tak je ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. povinen vydat, oč se bezdůvodně obohatil. Jelikož žalovaný dosud bezdůvodné obohacení nevydal, shledal soud žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, na kterou byla předmětná pohledávka postoupena (viz výše), částku ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Den prodlení byl v souladu s předžalobní výzvou ze dne , datum, stanoven jako den následující po dni, do kterého měl žalovaný dlužnou částku uhradit. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce , částka, . Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Pro úplnost soulad uvádí, že postupoval v souladu s přechodným ustanovením zavedeným vyhláškou č. 258/2024 Sb. Čl. II, dle kterého za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby, a to dvakrát po , částka, (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, tj. úkony do , datum, ), jednou po , částka, (sepis žaloby, tj. úkon od , datum, ) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 5 písm. a), resp. § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH, a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.