21 C 99/2025-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % a částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %. Dle tvrzení žalobkyně nárok na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím vznikl z titulu úvěrové smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou a nárok na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím vznikl z titulu úvěrové smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Z žádostí o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná dne 19. 12. 202 požádala o poskytnutí úvěru na částku , částka, a dne , datum, na částku , částka, , kdy v žádostech uvedla informace o svém zaměstnání, příjmy a výdaje domácnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplynuly následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, s tím, že v částce , částka, byly použity na refinancování dříve uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, a žalované bylo vyplaceno , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem , částka, složeným z úroku ve výši , částka, , z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , z částky , částka, za komfortní poskytnutí a splácení a z částky , částka, za flexibilní splácení. Celkem se tak žalovaná zavázala k vrácení částky , částka, v 78 splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka činí , částka, . Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, byla zjištěna úroková sazba ve výši 86 % a roční procentní sazba nákladů („RPSN“) ve výši 142,98 %. Z tabulky umoření k této smlouvě soud zjistil, že žalovaná na ni ve splátkách celkem uhradila , částka, .5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplynuly následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, s tím, že v částce , částka, byly použity na refinancování dříve uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, a žalované bylo vyplaceno , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem , částka, složeným z úroku ve výši , částka, , z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , z částky , částka, za komfortní poskytnutí a splácení a z částky , částka, za flexibilní splácení. Celkem se tak žalovaná zavázala k vrácení částky , částka, v 52 splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka činí , částka, . Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, byla zjištěna úroková sazba ve výši 86 % a roční procentní sazba nákladů („RPSN“) ve výši 162,08 %. Z tabulky umoření k této smlouvě soud zjistil, že žalovaná na ni ve splátkách celkem uhradila , částka, .6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne , datum, , ve kterém ji právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu, když dle podacího lístku byla zásilka předána k poštovní přepravě dne , datum, . Dne , datum, pak adresoval zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu, ve které ji taktéž vyzval k úhradě dlužné částky do , datum, (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek ze dne , datum, ).7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.11. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků, přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.12. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data/Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestav 1144 a 1193, soud zjistil, že v prosinci 2022, tedy v době uzavření první smlouvy o úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila v průměru 15,42 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila 10,11 %, dále že v lednu 2023, tedy v době uzavření druhé smlouvy o úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila v průměru 15,50 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila 10,15 %. Jestliže pak byly mezi účastníky uzavřeny smlouvy o úvěru, ve kterých byly sjednány zápůjční úroková sazba 86 % a roční procentní sazba nákladů 142,98 % (v případě první smlouvy) a 162,08 % (v případě druhé smlouvy), tvoří takto sjednané sazby mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, když takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních úvěrů. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.13. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatcích a úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za proká