25 C 174/2024-19 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou původně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a s úrokem 30 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Následně vzala žalobkyně žalobu co do úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zpět a požadovala tak úhradu částky , částka, (dlužná jistina , částka, a smluvní pokuta , částka, ) s úroky ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , s úroky ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovanou. Na základě výše uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala žalobkyni peněžní prostředky vrátit spolu s úroky, a to ve 24 měsíčních splátkách po , částka, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, na základě, čehož jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení. Protože se žalobkyně ocitla se splácením úvěru v prodlení, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila, a vyzvala žalovanou k jeho okamžité úhradě. Žalovaná byla dále v důsledku zesplatnění úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tedy od , datum, , povinna zaplatit úrok ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny , částka, až do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná celkem na svůj dluh uhradila částku ve výši , částka, . Poslední platba ze strany žalované byla uhrazena dne , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezhotovostně částku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr měl být právní předchůdkyni žalobkyně splacen celkem ve 24 měsíčních splátkách po , částka, . Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši , částka, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,52 % p. a., roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 94,72 %. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši , částka, . Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 21 11. 2022 byla právní předchůdkyní žalobkyně, na účet žalované č. , č. účtu, , zaslána částka ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho okamžité úhradě. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy v Příloze č. , hodnota, je uveden výčet pohledávek, které byly postoupeny na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Ve výčtu pohledávek je uvedena rovněž pohledávka za žalovanou. Dopisem žalobkyně ze dne , datum, bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál. Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.7. Soud se tedy zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, s ohledem na výši sjednaných poplatků. Tyto jsou sjednány způsobem, který nápadně připomíná cenu půjčených peněz (úroku), a nic na tom nezmění, jakým způsobem jsou označeny. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (v tomto případě téměř desetkrát, když RPSN smlouvy činila 94,72 % a výše obvyklé sazby v listopadu 2022, tedy v době uzavření smlouvy činila 9,63 %), stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách a na relativně krátkou dobu, když z obojího je zřejmé, že osoby, které o úvěry žádají, jsou většinou v tíživé životní situaci. Žalobkyně si proto musí být minimálně vědoma toho, že takové osoby nebudou schopny půjčené peníze vrátit včas. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě například různých poplatků) za prodlení v nehorázných sumách, zneužívá tím svého (silnějšího) postavení věřitele (a profesionála) a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana.8. Jelikož nerovnováha v právech a povinnostech stran je v souzené věci významná, je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť je třeba mít neustále na paměti, a aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku (vyjádřená v hlavě I.), která mají přednost před ostatními ustanoveními zákona. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou, uložil žalované, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši , částka, , které se dostaly do majetkové sféry žalované (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % jdoucí z této částky od , datum, do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z oznámení o postoupení pohledávky, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, ze dne , datum, (dodejka ze shodného data) vyplývá, že byla žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o půjčce nejpozději do , datum, (pozn. doručení žalované nejdříve dne , datum, , poté 10 denní lhůta k zaplacení stanovená v oznámení o postoupení pohledávky). Následujícího dne, , datum, , tedy došlo k prodlení žalované. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v souvislosti s touto neplatnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem III. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to s ohledem jen na částečný úspěch žalobkyně ve věci. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.