6 C 124/2024-47 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vůči žalovaným zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 65, rodinný dům, vše zapsáno u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -jih, na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen „nemovitost“). Uvedla, že již nechce setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu, neboť nemovitost nelze s ohledem na její povahu fakticky rozdělit. Uvedla, že mezi účastníky je sporný způsob vypořádání s tím, že žalobce nemá zájem převzít nemovitost do svého výlučného vlastnictví. Žádná ze stran nechce nabýt nemovitost do svého výlučného vlastnictví, a proto žalobkyně navrhla, aby soud podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti zrušil a nařídil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek se rozdělí mezi účastníky dle jejich podílů na nemovité věci.2. Žalovaná č. , hodnota, se k žalobě nevyjádřila3. Žalovaná č. , hodnota, poté, co vstoupila do řízení na místo původní žalované č. , hodnota, , a to na základě usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , ve svém vyjádření ze dne , datum, uvedla, že preferuje prodej svého podílu na společné nemovité věci a nejeví zájem o odkup podílů ostatních spoluvlastníků. Nicméně uvedla, že je potřeba ověřit, zda je tento postup aktuálně poslední variantou, jak spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. V každém případě žalovaná č. , hodnota, trvá na tom, aby obdržela obvyklou cenu.4. Soud ve věci nařídil dne , datum, ústní jednání, kterého se zúčastnil právní zástupce žalobce a právní zástupce žalované č. , hodnota, . Žalovaná č. , hodnota, se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla předvolána, přičemž předvolání k jednání jí bylo doručeno do datové schránky fikcí dne , datum, , tj. byla u ní zachována lhůta k přípravě uvedená v § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalované č. , hodnota, v souladu s § 101 odst. 3 o. s.ř. Při jednání setrvala žalobkyně na podané žalobě, žalovaná č. , hodnota, taktéž na svém písemném vyjádření.5. Po provedeném dokazování dospěl závěru k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Jak vyplývá z aktuálního výpisu z Katastru nemovitostí, účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 65, rodinný dům, vše zapsáno u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -jih, na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen „nemovitost“). Žalobkyni přísluší spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/2, žalované č. , hodnota, přísluší spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/4 a žalované č. , hodnota, přísluší spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/4. Předmětné nemovitosti tvoří funkční celek, kdy se jedná o rodinný dům se zahradou. Přičemž účastníky bylo v rámci soudního jednání konstatováno, že případným dělením by vzniky také nepřiměřené náklady a k dělení nemovitosti by soudem nemělo být přistoupeno. Ve věci nebyl ani zadán a zpracován znalecký pozemek ohledně dělitelnosti nemovitosti, a to s ohledem na náklady řízení. Současně z výpisu z www.mapy.cz, jakož i www.google.com týkající se fotodokumentace předmětné nemovitosti, soudu vyplynulo, že nemovitost je rodinný dům se zahradou, případně dříve mohl být používán i jako hospodářské stavení, a případné dělení nemovitosti, např. na bytové jednotky, pokud by bylo vůbec možné, by s sebou neslo nepřiměřené náklady.6. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.7. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.8. Podle § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.9. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.10. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.11. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.12. V projednávané věci se žalobkyně domáhala, aby bylo soudem zrušeno podílového spoluvlastnictví účastníků a rozhodnuto o způsobu jeho vypořádání, přičemž uvedla, že věc není fakticky dělitelná a žalobkyně nemá zájem nabýt společnou věc do svého výlučného vlastnictví, což uvedla i žalovaná č. , hodnota, , žalovaná č. , hodnota, byla po celou dobu řízení pasivní a nekontaktní.13. Jak vyplývá z § 153 odst. 2 o.s.ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Určitý způsob vypořádání právního vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu právě například v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Soud je však vázán předmětem řízení potud, že nemůže provést vypořádání k jiným věcem, než které účastníci učinili předmětem řízení. Soud tedy může podílové spoluvlastnictví účastníků vypořádat jiným způsobem, než navrhují. Může rovněž rozhodnout o přiměřené náhradě podle § 1147 o.z. v jiné výši než účastníci požadují nebo zřídit věcné břemeno podle § 1145 o.z., ačkoliv to nikdo nenavrhoval. Předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem však mohou být pouze takové věci, které účastníci k vypořádání navrhnou a označí je v žalobním návrhu s tím, že právě k nim chtějí podílové spoluvlastnictví zrušit.14. Posloupnost způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví vyplývá jak z výše citovaných ustanovení o. z., tak byla opakovaně judikována v soudních rozhodnutích. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle o. z. soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné; není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Posloupnost způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví je stanovena i v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , přičemž, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , judikaturu týkající se vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci (zejména otázky, zda budova ve spoluvlastnictví je „dobře dělitelná“) podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. lze v zásadě použít i v poměrech nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Rozdělením společné věci se blíže zabýval např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Soud tak nejprve zkoumá, zda je možné společnou věc rozdělit, včetně např. přeměny podílového spoluvlastnictví budovy na vlastnictví jednotek, k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, .15. V daném případě soud dospěl k závěru, že nemovitosti nejsou dělitelné, neboť tvoří funkční celek, kdy se jedná o rodinný dům se zahradou. Rozdělení v tomto případě není hospodářsky účelné, neboť by nebylo možné nemovitosti řádně užívat k určenému účelu, případné rozdělení by s ohledem na stav nemovitosti bylo spojeno s nepřiměřenými náklady. S ohledem na okolnosti tohoto případu dospěl soud k závěru, že rozdělení společné věci není dobře možné, případně by rozdělení nemovitosti bylo spojeno s neúměrnými náklady, včetně např. znaleckého posudku, o což před soudem přítomní spoluvlastníci, tj. žalobce a žalovaná č. , hodnota, , uvedli, že nemají zájem.16. Pokud soud dospěl k závěru, že rozdělení společné věci není fakticky možné, resp. by bylo spojeno s takovými nepřiměřenými náklady a obtížemi, o což ani jeden ze spoluvlastníků neprojevil zájem, zkoumá soud dále, zda lze přikázat společnou věc do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků s tím, že ostatním vyplatí přiměřenou náhradu s ohledem na jejich spoluvlastnický podíl.17. Nicméně i zde došel soud k závěru, že tento způsob vypořádání podílového spol