6 C 155/2024-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a s úrokem ve výši 8 % ročně ž částky , částka, od , datum, do zaplacení s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností EC Finacial Services, a.s. (dále je také „žalobkyně“) a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , což žalovaná stvrdila svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, , jež představuje úrok, částku , částka, za poskytnutí úvěru, částku , částka, jako odměnu za administrativní činnost a částku , částka, za možnost platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště (dále jen „poplatek“). Celkovou částku ve výši , částka, se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své smluvní závazky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni s účinností od , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tyto vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši , částka, . Úvěr včetně poplatku měl být právní předchůdkyni žalobkyně splacen celkem ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši , částka, , výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 272,44 %. Žalovaná uhradila dle výpisu transakcí právní předchůdkyni žalobkyně na tuto smlouvu částku , částka, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni s účinností od , datum, . Postoupení pohledávek mělo být žalované dle tvrzení žalobkyně oznámeno, avšak doručenku k tomu žalobkyně nedoložila. To však nemá vliv na aktivní legitimaci k vedení sporu, neboť smlouva o postoupení pohledávek byla prokazatelně uzavřena.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru, kdy ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků, ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o. z. považovat za absolutně neplatné právní jednání.6. Soud se tedy více zabýval platností uzavřené shora uvedené smlouvy zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červnu 2022, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činila v průměru 8,84 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru při RPSN 272,44 %, tvoří RPSN zhruba třiceti jedna násobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatků je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná jako celek.9. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši celkem , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši , částka, , má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z předžalobní výzvy, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, vyplývá, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o půjčce nejpozději do , datum, . Následujícího dne, tj. , datum, , tedy došlo k prodlení žalované. Výše úroků z prodlení byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013. a v souladu s § 1970 o. z. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v souvislosti s touto neplatnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť s ohledem na poměrný neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.