8 C 100/2023-454 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud spoluvlastnictví účastníků, zapsané na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, u , právnická osoba, pro , adresa, , zrušil s tím, že by se žalobkyně stala vlastníkem vyznačených pozemků, včetně části pozemků, na nichž se nachází tzv. líšinské jezírko. Žalobkyně požadovala přikázat do svého vlastnictví, parcely, a to 1091/2, 1099/2, 1102/2 a 1110/2. Dále požadovala, aby jí prvá žalovaná zaplatila částku za „nadužívání“ spoluvlastnického podílu na pozemcích parc. č. , hodnota, , parc. č. 802/2, a to za období od , datum, do dne zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, když na těchto parcelách si žalovaná postavila chatu, kterou žalobkyně neužívá.2. Spolu se žalobou předložila znalecký posudek č. ZP-23146 vyhotoveného , právnická osoba, pro Exekutorský úřad , adresa, , kde byly oceněny jednotlivé pozemky, přičemž celkové ocenění pozemků bylo na částku , částka, . Na podíl druhého žalovaného tak vycházela cena , částka, .3. Prvá žalovaná souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví, nikoliv však se způsobem, jaký navrhla žalobkyně, protože jezírko je vodní plochou a těžko by dva spoluvlastníci s různým podílem k věci obhospodařovali čistotu jezírka. Naopak navrhovala, aby veškeré nemovité věci byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví a žalobkyni by vyplatila vypořádací podíl.4. Druhý žalovaný se zrušením spoluvlastnictví souhlasil, rozhodnutí o výši podílu pro svoji osobu ponechal na rozhodnutí soudu.5. Soud při svém rozhodování vycházel z výpisů z katastru nemovitostí, místního ohledání provedeného soudem na místě a zejména znaleckého posudku č. , č. účtu, , znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl zadán z důvodu, že žalobkyně si představovala výši vypořádacího podílu pro svoji osobu více jak , částka, .6. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ocenil jednotlivé pozemky situované v lese, když se jednalo zejména o lesní pozemky a u nelesních pozemků uvedl, že jsou natolik zvláštní až unikátní a jedinečné, kdy se nepodařilo najít komparačně shodné vzorky k porovnání a stanovení ceny obvyklé, tedy provedl výši zaokrouhlených cen zjištěných. Celkové ocenění všech jednotlivých pozemků představovalo částku , částka, .7. Podle ust. § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.8. Podle ust. § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.9. Podle ust. § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.10. Podle ust. § 99 odst. 1 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného řešení sporu.11. Podle ust. § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.12. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 z.ř.s.); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z.ř.s. ve spojení s §§ 367, 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).13. V průběhu řízení uzavřela žalobkyně s prvou žalovanou smír, kdy žalobkyně souhlasila s tím, aby její spoluvlastnický podíl nabyla prvá žalovaná, proto soud ve výroku II. schválil uzavřený smír mezi účastníky, a to včetně vypořádacího podílu, jehož výše vychází ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Smír byl schválen i v části týkající se nároku na bezdůvodné obohacení užíváním pozemku ve spoluvlastnictví výlučně prvou žalovanou. Předmětem smíru mohou být i věcná práva, nejen práva závazková (srov. , spisová značka, )14. Pokud jde o spoluvlastnický podíl druhého žalovaného, soud vycházel z jeho vyjádření, kdy souhlasil s tím, aby jeho spoluvlastnický podíl nabyla žalobkyně. I pro něj byla stanovena výše vypořádacího podílu ze závěrů znaleckého posudku.15. Soud uvádí, že účastníci mohou uzavřít smír jak ohledně celého předmětu řízení, tak i o jeho části, případně o jeho základu. Soud tedy schválil mezi žalobkyní a žalovanou uzavřený smír, přičemž ve zbývající části rozhodl meritorně rozsudkem, když se řídil pravidly danými ust. § 1147 o.z. a zásadou hospodárnosti řízení.16. Součástí smíru bylo mezi žalobkyní a prvou žalovanou i ujednání o nákladech řízení, kdy si dohodly, že na ně nemá žádná z nich právo.17. Podle ust. § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o , částka, , v případě schválení smíru mezi účastníky řízení předtím, než je ve věci samé rozhodnuto. Byl-li smír schválen pouze v části předmětu řízení, vrátí soud odpovídající část poplatku; věta první se použije obdobně.18. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši , částka, . Soud jí však nemůže podle ust. § 10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích vrátit sníženou část, postupoval tak, že poměřoval velikost spoluvlastnického podílu k zaplacenému soudnímu poplatku , částka, (žalobkyně 1/4 = 8/32, prvá žalovaná 23/32 a druhý žalovaný 1/32). Z dané částky poté postupoval následovně: 8/32 + 23/32 = 31/32 × , částka, = , částka, . Z této částky soud odečetl 20 %, tedy , částka, / 100 × 20 = , částka, . Částka ve výši , částka, – , částka, představuje částku , částka, , když tato část soudního poplatku se po právní moci tohoto rozsudku vrátí žalobkyni.19. Každá z účastnic, tedy žalobkyně a prvá žalovaná, zaplatily zálohu na vypracování znaleckého posudku, přičemž na účtu soudu zůstala nevyčerpaná část zálohy každé z nich, tedy , částka, . Soud dále rozhodl, že po právní moci tohoto rozhodnutí se žalobkyni i prvé žalované tato část nevyčerpaných záloh vrátí.