8 C 198/2025-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, ., (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c.), a žalovanou, byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaná nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po prověření schopnosti žalované splácet úvěr, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , a žalovanou, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr až do výše , částka, . Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 146.949 % ročně. Roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 299,98 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Z listiny „payments and withdrawal report“ bylo zjištěno, že žalovaná načerpala celkem částku ve výši , částka, , přičemž právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, . Téhož dne adresoval právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění.5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.10. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru ze dne , datum, zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 580 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červnu 2022, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činila v průměru 9,33 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 299,98 % %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se jiného než jistiny, jsou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatnými.12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o úvěru nebyl sjednán úrok, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je neplatná jako celek.13. Žalobkyně se domáhala úhrady částky , částka, a dále úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z této částky od , datum, do zaplacení. Soudem bylo zjištěno, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem , částka, . Za situace, kdy úrok a další poplatky byly shledány neplatně sjednanými, žalovaná plnila na jistinu. Tato činila celkem , částka, (celková částka, kterou žalovaná načerpala). Pokud žalovaná plnila na shora uvedenou částku, uhradila poskytnutou, resp. načerpanou jistinu, v plné výši. Žalobou uplatněný nárok tak nelze shledat za důvodný, proto bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta. Taktéž pro uplatněný úrok z prodlení byl žalobní návrh zamítnut.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci zcela úspěšnou. Žalované však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.