8 C 9/2025-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to včetně příslušenství. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Shora uvedená smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, kdy žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, v částce , částka, . Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni , datum, , o čemž žalovanou informovala e-mailem. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky , částka, , která se skládá z nesplacené jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Žalobkyně dále v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od , datum, do , datum, , tedy v částce , částka, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., podle kterého není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci projevili souhlas s tímto postupem tím, že se k této otázce ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a to za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše , částka, , a to bezhotovostně formou bankovního převodu. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Úrokovou sazbu ve výši 0,866 % denně a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 1 190,52 % (při čerpání celého úvěru) soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši , částka, . Výše uvedené číslo účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě žalovanou. Z čl. VIII odst. 1 smlouvy soud zjistil, že v případě prodlení žalované se splátkou úvěru, je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení až do zaplacení dluhu. Dne , datum, adresovala žalobkyně žalované dopis, ve kterém ji vyrozuměla o zesplatnění úvěru. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalované předžalobní výzvu dne , datum, .5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2023, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 10,04 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 1 190,52 % (při čerpání celého úvěru), tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, , uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.11. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky celkem ve výši , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná žádným způsobem nerozporovala, neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho, bezdůvodně se na úkor žalobkyně obohatila o částku , částka, a má povinnost tuto částku žalobkyni vrátit, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne , datum, , ve kterém stanovila žalované k zaplacení dluhu lhůtu 3 dnů od doručení oznámení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně za období od , datum, do zaplacení. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.12. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky , částka, , přičemž úspěšnou byla pro částku , částka, . , částka, = 100 %, , částka, = 47,2 % po zaokrouhlení. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 47,2 % = 52,8 %; 52,8 % - 47,2 % = 5,6 % poměru úspěchu na straně žalované. Žalované však v souvislosti s vedením