20 C 256/2020-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 8 236,21 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z jistiny 5 007,03 Kč za období od 2. 12. 2017 do 20. 1. 2020 v zákonné sazbě v celkové výši 873,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 5 007,03 Kč za období od 26. 4. 2018 do 20. 1. 2020 v sazbě 29 % ročně v celkové výši 2 561,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z žalované jistiny 5 007,03 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč a ta se zavázal ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 330 Kč představující úrok 932 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 2 344 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 2 054 Kč. Půjčka měla být splacena ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaná však uhradila pouze celkem 3 900 Kč, když poslední příslušnou splátku uhradila dne 24. 11. 2017. Žalobkyně započetla tuto částku částečně na jistinu a částečně na poplatek a požaduje po žalované na jistině 5 007,03 Kč a na poplatku 3 229,18 Kč. 1. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně souhlasil s tímto postupem již v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka 7 000 Kč. Ta se zavázala vrátit ji ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, včetně sjednaného poplatku ve výši 5 330 Kč (smlouva). Pohledávka za žalovanou byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 (smlouva o postoupení pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020). Žalovaná zaplatila celkem 3 900 Kč (tabulka umoření) Soudu je známo, že průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu domácností při fixaci do jednoho roku činila v červnu 2017 ročně 19,86 % (statistické údaje ČNB). <i>4. Podle § 2391 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dále též jen„ OZ“ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> 5. Soud zjištěné skutečnosti právně posoudil a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Částka 3 100 Kč představuje jistinu zápůjčky po zohlednění plnění žalované ve výši 3 900 Kč. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně platně smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. OZ, nicméně porušila podmínky smlouvy a přestala pravidelné splátky hradit. Soud žalobě vyhověl v části požadované jistiny se zohlednění plnění žalované ve výši 3 900 Kč výlučně na jistinu, a to z důvodů uvedených níže. Soud přiznal žalobkyni též příslušenství z této jistiny v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbytku byla pak žaloba zamítnuta. 6. Jde-li o souhrnný poplatek, soud shledal tento nárok jako nepřiměřený. Žalobkyní požadovaný nárok zastírá nepřiměřené úročení půjčených peněz a není poplatkem v pravém slova smyslu, kterým by bylo placeno za poskytnutou službu. Podle soudu je smyslem a účelem sjednaného poplatku generovat větší zisk z poskytnutých peněz, než sjednaný úrok 29 % ročně. Takové ujednání je pak nepřiměřené podle § 1813 OZ a nepřihlíží se k němu dle § 1815 OZ, a to včetně roku sjednaného v čl. 4 Smluvních podmínek. Úrok sjednaný v celkové výši 87,99 % ročně totiž několikanásobně převyšuje obvyklou úrokovou míru bank v době poskytnutí půjčky (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že tvrzený poplatek, který má sloužit mimo jiné i ke krytí inkasa pohledávek, je požadován i za inkasa, která však vůbec realizována nebyla. Soud nepřihlížel pouze k ujednání o poplatku včetně úroků. Plnění poskytnuté žalovanou ve výši 3 900 Kč proto soud započetl na zapůjčenou jistinu. Soud výrokem II. tedy zamítl žalobu co do poplatku ve výši 3 229,18 Kč, který však představuje skrytě sjednaný úrok, stejně jako co do části požadované jistiny ve výši 1 907,03 Kč, představující úhradu žalobkyní původně započtenou na poplatek, ve skutečnosti však představující úhradu jistiny. Dále výrokem II. zamítl příslušenství z těchto částek. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalované, která byla ve věci převážně úspěšná žádné náklady řízení nevznikly.