20 C 267/2020-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 8. 7. 2020 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 53 152 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] v [údaj o čase] hod. jel žalovaný s [značka automobilu] [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) po dálnici [anonymizováno] ve směru jízdy na [část Prahy] na [anonymizováno] km se plně nevěnoval řízení vozidla, jelikož usnul, přejel z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu, kde se pravým bokem vozidla střetl s levým bokem [značka automobilu], [registrační značka] ([anonymizováno]) (dále jen„ poškozené vozidlo“) s návěsem [značka automobilu], [registrační značka] ([anonymizováno]) řízená řidičem [příjmení] (dále jen„ poškozený“), tato souprava jela zařazena v pravém jízdním pruhu. Následně vozidlo žalovaného dostalo smyk a střetlo se levým bokem vozidla se středovým svodidlem, po dopravní nehodě zůstalo v postavení u středových svodidel na kolech. Poškozené vozidlo zastavila v odstavném pruhu. Ke zranění osob nedošlo. U poškozeného byla provedena dechová zkouška přístrojem [anonymizováno] s výsledkem negativním. Žalovaný dechovou zkoušku odmítl. Dále byl hlídkou PČR vyzván, aby se podrobil [anonymizováno] vyšetření spojené s odběrem krve nebo moči což také odmítl. Žalobkyně je na základě pojistné smlouvy o škodovém pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla [číslo] odpovědnostním pojistitelem vozidla. [ulice] nehodu ze dne [datum] a nároky z ní vyplývající žalobkyně ve svém informačním systému eviduje jako pojistnou událost č. [rok] [číslo]. Žalobkyně v souladu s ust. § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ Zákon“) vyplatila dne [datum] poškozenému částku ve výši 2.060,96 EUR (v přepočtu částka 53 152 Kč), představující náhradu nákladů vynaložených na opravu poškozeného vozidla. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce zaslala žalovanému dne 28. 11. 2018 předžalobní výzvu, ve které byla po žalovaném požadována úhrada částky 53.152 Kč Lhůta k plnění byla stanovena do dne 28. 12. 2018. Nezaplacením částky 53.152 Kč se žalovaný počínaje dnem 29. 12. 2018 dostal do prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to relace [stát. instituce], [číslo jednací], připojených fotografií, pojistné smlouvy [číslo] informace o likvidaci škody č. [rok] [číslo], příkazu k platbě 2 060,96 EUR a výzvy k náhradě škody ze dne 28. 11. 2018 zjistil soud skutečnosti tvrzené žalobkyní v podané žalobě a popsané blíže v prvním odstavci odůvodnění. Na základě učiněných zjištění pak soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, že žalovaný poté, co jako řidič vozidla způsobil dopravní nehodu, se odmítl podrobit zkoušce na přítomnost alkoholu. Tímto jednáním žalovaného byla způsobena škoda, kterou žalobkyně z titulu smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel jako pojistitel uhradila poškozenému v celkové výši 53 152 Kč. <i>5. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2017, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu jako řidič vozidla odmítl podrobit se na výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo,</i> <i>6. Dle ust. § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2017, se pro účely tohoto zákona rozumí pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje.</i> 7. Ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (§ 2927 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) není ve vztahu k odpovědnosti za porušení zákona podle § 2910 obč. zák. ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem proto nevylučuje odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události porušením právní povinnosti; je proto na vůli poškozeného, vůči kterému ze škůdců (či zda vůči oběma) nárok na náhradu škody uplatní (k tomu též rozsudek Nejvyšší soud České republiky sp. zn. 25 Cdo 1778/2007). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil dopravní nehodu, zavinil vznik škody a nepodrobil se na výzvu Policie České republiky zkoušce na alkohol. Žalobkyně po něm proto důvodně požaduje náhradu toho, co za způsobenou škodu plnila podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb.. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit požadovanou částku, a to ani po výzvě k úhradě ze dne 28. 11. 2018. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení regresní náhrady právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne 29. 12. 2018. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 15 049,80 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 127 Kč, dále pak žalobkyni náleží odměna za zastoupení dle § 137 odst. 2 o.s.ř. za tři úkony právní služby po 3 260 Kč podle § 6 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen a.t. a 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a.t. a náhrady DPH ve výši 21% z částky 10 680 Kč podle § 151 odst. 2 o.s.ř. z úkonů advokáta a paušálních náhrad. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.