16 C 69/2021-33 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal, žalobou ze dne 10. 5. 2021, zaplacení peněžitých částek, z důvodu smluvní pokuty za nevrácený předmět výpůjčky, zejména výčepního zařízení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě k vyjádření (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít zato, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o výpůjčce ohledně provozovny označené [číslo] [anonymizována tři slova], na adrese [adresa]. Na základě této smlouvy žalované vzniklo právo užívat výčepní zařízení žalobce, specifikované ve smlouvě, a to v provozovně žalované. Konkrétně byly předmětem smlouvy movitosti, specifikované v několika výdejových kartách (tedy z právního hlediska v dodacích listech), datovaných [datum], [datum] a [datum]. Zároveň se ve smlouvě (bod 4.7) dohodli na smluvní pokutě pro případ nevrácení těchto movitostí po skončení výpůjčky, a to ve výši deklarované ceny zapůjčeného zařízení, což v daném případě bylo celkem 10 641 Kč. Žalobce následně od smlouvy odstoupil, a to dopisem ze dne 29. 10. 2018 (označen jako výpověď). Žalobce následně požádal žalovanou o vrácení výpůjčky. Žalované vznikla povinnost žalobci zapůjčené výčepní zařízení vrátit, a to jednak podle zákonné úpravy, ale i podle smluvního ujednání, v důsledku zániku smlouvy. Žalovaná však výčepní zařízení nevrátila. Pokud jde o právní posouzení věci: Lze předeslat, že vedení insolvenčního řízení na majetek žalované nebránilo meritornímu projednání této věci, neboť úpadek byl konstatován dne 10. října 2016, avšak předmětná (nynější) pohledávka vznikla v roce 2018, tj. věřitel neměl možnost pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení, tudíž ohledně ní není dána překážka bránící vydání rozsudku. Z hlediska přechodných ustanovení (k reformě občanského práva účinné od 1.1.2014) platí, že v souladu s ustanovením § 3073 zákona č. 89/2012 Sb. (tzv. nový občanský zákoník, dále jen „o.z.“) se právní poměry předmětného závazkového vztahu řídí i nadále ustanoveními zákona č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), resp. ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (tzv. starý občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“). Podle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku, část třetí tohoto zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Podle § 261 odst. 6 věta první obchodního zákoníku smlouvy mezi osobami uvedenými v odst. 1, kterou nejsou upraveny v hlavě II třetí části tohoto zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Podle § 659 „starého“ občanského zákoníku, smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat. Podle § 661 odst. 1 obč. zák. vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; je povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením. Podle § 662 odst. 2 obč. zák. vypůjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží. Podle § 544 odst. 1, 2 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvních povinností smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán povinností pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Pokud by snad povinnost k placení smluvní pokuty se měla řídit dle nové právní úpravy (doba porušení smlouvy nastala po 1. 1. 2014), platí obdobně následující. Smlouvou o výpůjčce přenechává půjčitel vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání (§ 2193 z.č. 89/2012 Sb.). Smluvní pokuta je upravena § 2048 o.z. tak, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Účastníci uzavřeli platnou smlouvu o výpůjčce, která následně zanikla. Žalovaná nevrátila řádně a včas předmět výpůjčky (výčepní zařízení), vznikla jí tedy povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši ceny nevráceného zařízení, stanovené v souladu s odstavcem 2.1. Smlouvy, a to v žalobcem požadované výši, která činí 10 641 Kč. Splatnost smluvní pokuty nastala dne 12. 12. 2018 (viz výzva k úhradě pokuty). Dále má žalobce právo na paušální částku 1 200 Kč v souladu s nařízením č.180/2013 Sb. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud jde o úroky z prodlení, od prvního dne prodlení má žalobce právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to v zákonné výši uvedené v § 1 nařízení č. 351/2013 Sb. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobci přiznal náhradu soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Dále odměnu 3 krát 300 Kč za převzetí věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby (vyhláška č. 177/1996 Sb., při základu od 10 001 Kč do 30 000 Kč, a to za použití § 14b vyhlášky, jednalo se o formulářovou žalobu). K tomu 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky). Dále 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy 2 452 Kč.