20 C 190/2021-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň – město dne 14. 5. 2021 a upřesněnou podáním ze dne 7. 10. 2021 a následně znovu dne 21. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 504 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že žalovaný byl skutečným vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru do 3 500 cm3 s tím, že toto vozidlo bylo evidováno v Centrálním registru vozidel jako provozované. Toto vozidlo bylo v době od 27. 6. 2018 do 10. 7. 2018 bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 1 504 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že jako vlastník a provozovatel vozidla byla v registru vozidel od 31. 10. 2011 do 22. 10. 2018 evidována [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], [IČO] (sdělení magistrátu města Plzně ze dne 21. 7. 2021). Pokud žalobkyně měla za to, že vlastnictví vozidla žalovaným je prokázáno fakturou [číslo] pak z pouhé faktury vlastnictví žalovaného zjistit nelze. Faktura byla navíc podepsaná pouze dodavatel a nikoliv odběratelem. Žalovaný na ní není jednoznačně identifikován jako kupující, když na ní není uveden ani jeho datum narození. Přesto, že žalobkyně byla přípisem soudu ze dne 26. 10. 2021 informována, že na nařízeném jednání dne 3. 12. 2021 bude žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila tvrzení a označila důkazy o tom, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy, jaký by její přesný obsah, a to zejména ve vztahu k okamžiku nabytí vlastnického práva žalovaným a v jaké formě byla smlouva uzavřena, se žalobkyně z jednání omluvila a znemožnila tak soudu poskytnutí poučení při jednání. <i>4. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>5. Podle § 4 shora uvedeného zákona, Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6).</i> 6. V dané věci má soud za zjištěné, že žalovaný nebyl jako vlastník či provozovatel vozidla evidován v registru vozidel. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že v žalovaném období byl žalovaný faktickým vlastníkem vozidla, jak tvrdila. To se ale vzhledem k procesní pasivitě žalobkyně nestalo. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítnul. 7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvší žalobkyni. Žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.