38 C 251/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u soudu dne 1. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovaným solidárního zaplacení částky 12 285 Kč s příslušenstvím z titulu příspěvku na zaopatření nezletilého syna žalovaných [jméno] [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] (dále jen„ nezletilý“), umístěného v [anonymizováno] centru [obec] (dále jen„ [anonymizováno] centrum“) jakožto dětském domově pro děti do tří let věku s doprovodem žalované 1. v období od [datum] do [datum] se zákonným úrokem z prodlení dle §§ 44 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách ve spojení s § 2 vyhlášky č. 56/2012 Sb. s tím, že po celou dobu byl nezletilý umístěn v zařízení společně s 1. žalovanou. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, v řízení zůstali pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaní jsou rodiči nezletilého zapsanými v rodném listu nezletilého (viz č.l. 18 spisu). Žalobkyně je dětským domovem pro děti do tří let věku (viz zřizovací listina ze dne 29. 3. 2007 zejména viz. body 5 a 6 a dodatek č. 2 ke zřizovací listině ze dne 22. 5. 2012 v EPR spisu). Žalovaná č. 1 požádala o umístění nezletilého u žalobkyně z důvodu, že nemá vhodné bydlení a uzavřela s ní dohodu o poskytování zdravotních služeb a zaopatření ve prospěch nezletilého ze dne [datum] (viz č.l. 16 – 17 spisu), dohodu podepsala žalovaná č. 1 Nezletilý syn žalovaných byl společně s 1 žalovanou umístěn u žalobkyně od [datum] do [datum], kdy byl ve [číslo] hod propuštěn (viz č. l. 25 spisu). Žalovaní byli vyzváni k dobrovolné úhradě žalované pohledávky nejpozději předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2020, která dle razítka byla odeslána žalované dne 20. 3. 2020 a byla oběma žalovanými převzata dne 30. 3. 2021 na adrese [adresa žalované a žalovaného] (viz č.l. 19, 20 spisu). <i>5. Podle § 43 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen„ zákon č. 372/2011 Sb.“), v dětských domovech pro děti do 3 let věku jsou poskytovány zdravotní služby a zaopatření dětem zpravidla do 3 let věku, které nemohou vyrůstat v rodinném prostředí, zejména dětem týraným, zanedbávaným, zneužívaným a ohroženým ve vývoji nevhodným sociálním prostředím nebo dětem zdravotně postiženým. Zaopatřením se rozumí stravování, ubytování, ošacení a výchovná činnost.</i> <i>6. Podle § 44 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. osoby povinné výživou jsou povinny přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku a popřípadě též jeho průvodce. Nežijí-li osoby povinné výživou ve společné domácnosti, je povinna hradit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte osoba, jíž je dítě svěřeno do výchovy.</i> <i>7. Podle § 1 písm. a) vyhlášky č. 56/2012 Sb., o příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce v dětském domově pro děti do 3 let věku (dále jen„ vyhláška č. 56/2012 Sb.“), výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku (dále jen„ dětský domov“) a jeho průvodce za den pobytu činí, jde-li o dítě 1. do 1 roku věku 45 Kč, 2. od 1 roku do 3 let věku 50 Kč, 3. od 3 let věku 55 Kč a jde-li o průvodce pak 150 Kč denně.</i> <i>8. Podle § 2 vyhlášky č. 56/2012 Sb. se příspěvek hradí za kalendářní měsíc podle počtu dnů pobytu dítěte a jeho průvodce v dětském domově, den propuštění z dětského domova se nezapočítává. Příspěvek za kalendářní měsíc uhradí osoba povinná výživou do 8 dnů po uplynutí kalendářního měsíce, v němž dítě nebo průvodce v dětském domově pobývali. Dojde-li k propuštění z dětského domova v průběhu kalendářního měsíce, příspěvek uhradí tato osoba do 8 dnů po propuštění.</i> <i>9. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Soud dospěl k závěru, že oběma žalovaným jako osobám povinným výživou vůči nezletilému synovi vznikla povinnost přispívat žalobkyni jako poskytovateli zdravotnických služeb na úhradu zaopatření nezletilého syna umístěného v dětském domově pro děti do věku 3 let a jeho též za žalovanou č. 1 jako jeho průvodce za dobu umístění nezletilého trvající od [datum] do [datum] (den propuštění se nezapočítává), tedy za 63 dní příspěvek ve výši 45 Kč denně za pobyt a zaopatření dítěte do 1 roku věku (celkem tedy 2 835 Kč) a ve výši 150 Kč denně za stejnou dobu (tedy ve výši 9 450 Kč) za pobyt průvodce, a to s odkazem na § 44 zákona č. 372/2011 Sb. ve spojení s § 1 a § 2 vyhlášky č. 56/2012 Sb. Jelikož ani jeden ze žalovaných tento – již splatný – příspěvek žalobkyni i přes výzvu dosud nezaplatila, soud žalobě ohledně vyhověl s tím, že závazek obou žalovaných je závazkem solidárním. 11. Právo žalobce na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Příspěvek je podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 56/2012 Sb. splatný do 8 dnů po uplynutí kalendářního měsíce, v němž dítě v dětském domově pobývalo, a dojde-li k jeho propuštění z dětského domova v průběhu kalendářního měsíce, do 8 dnů po propuštění. Proto soud žalobci přiznal i 8,5 % roční úroky z prodlení z částky 5655 Kč za prosinec 2018 od 9. 1. 2019, z částky 6 045 Kč za leden 2019 od 9. 2. 2019 a za únor 2019 pak ve výši 585 Kč od 13. 2. 2019 (splatnost nastala 8 dní po propuštění tedy 12. 2. 2019 12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč.