38 C 258/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 9. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované uhradit jí částku 5 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácené zařízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi žalobkyní (původní firma žalobkyně byla [právnická osoba] a došlo k rozdělení této společnosti odštěpením a následné změně obchodní firmy žalobkyně) a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalobkyně poskytovala na základě této smlouvy žalované televizní vysílání prostřednictvím internetu do 31. 3. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Při uzavření smlouvy převzala žalovaná do užívání 1 ks Set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] a jeho převzetí potvrdila podpisem na smlouvě. Podle čl. 4 podmínek měla toto zařízení vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy, v opačném případě jí vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení Set-top-box. Žalovaná ani zařízení nevrátila a neuhradila ani smluvní pokutu, a to i přes výzvu ze dne 3. 2. 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně ani žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] (č.l. 9), plné moci ze dne 17. 7. 2019 (viz č.l. 9 rub), Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV účinných od 1. 1. 2019 (č.l. 10 až 11 rub), úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně a výzvy k plnění ze dne 10. 5. 2020 a 3. 2. 2021 a podacího archu (č.l. 12 rub až 13) soud považuje za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 19. 7. 2019 platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, která je ve smyslu ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku spotřebitelskou smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě citované smlouvy žalobkyně zapůjčila žalované zařízením set top box, jejíž sériové číslo je uvedeno shora. Převzetí uvedeného zařízení žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě je výslovně uvedena povinnost zařízení po ukončení smlouvy do 10 dnů vrátit pod sankcí smluvní pokuty 5 000 Kč pro každé zařízení. Po ukončení smlouvy žalovaná zařízení ve lhůtě stanovené ve smlouvě nevrátila i přes výzvu ze dne 11. 5. 2020. Naposledy byla k zaplacení pokuty žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně dne 3. 2. 2021. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva, jejíž součástí bylo i ujednání o výpůjčce zařízení pro příjem signálu. Bylo přesně stanoveno, v jakém případě a v jaké lhůtě je žalovaná, pokud smlouva bude ukončena, povinna poskytnuté zařízení vrátit. Povinnost k vrácení zařízení byla utvrzena smluvní pokutou. Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s ust. § 2048 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. Tvrzení žalobkyně, že smlouva byla ukončena nebylo žalovanou zpochybňováno stejně jako tvrzení, že zařízení nebylo vráceno ve sjednané lhůtě. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty, kterou nezaplatila. Výše smluvní pokuty za nevrácené zařízení odpovídá dle uzavřené smlouvy částce 5 000 Kč. Nárok žalobkyně je tedy oprávněný, soud proto žalobě zcela vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když soud žalobu považuje za jednoduchou a opakující se v různých řízeních proti různým žalovaným.