38 C 279/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 10. 2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 662 Kč s příslušenstvím, nahradit náklady s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a dále náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou [příjmení] smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení. Na jejím základě následně žalobkyně s žalovanou uzavřela ústní smlouvu o výpůjčce, jejíž předmět je specifikován ve výdajové kartě výčepního zařízení [číslo] Smlouvou vzniklo právo žalovaného užívat výčepní zařízení žalobkyně specifikované ve smlouvě, a to mycí hlava, odkapník, výčepní kohout, naražeč [příjmení], redukční ventil, chladič [příjmení] a cobra 2K. Žalobkyně žalované předmět výpůjčky k užívání předala. Žalobkyně dle ust. čl. 4 6. rámcové smlouvy vyzvala žalovanou k vrácení výčepního zařízení dopisem ze dne 11. 1. 2019. Jelikož žalovaná předmět výpůjčky žalobkyni po dobu delší než 30-ti dnů nevrátila, vznikla jí dle ust. čl. 4 7. povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením je vypůjčitel v prodlení, přičemž hodnotou těchto věcí se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na předmětném dodacím listě – výdejové kartě. S ohledem na shora uvedené žalobkyni vůči žalované vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, a to uplynutím 30-ti denní lhůty od výzvy. K zaplacení smluvní pokuty byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 19. 8. 2019 a fakturou [číslo] ze dne 20. 8. 2019 splatnou k 3. 9. 2019. Následně byla zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva. Smluvní pokutu žalovaná žalobkyni přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané byli oba účastníci vyzváni k vyjádření, na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, se nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Místní příslušnost zdejšího soudu je dána dohodou upravenou čl. 6 2. níže citované smlouvy v souladu s § 89a o.s.ř. 5. Na základě předložených listinných důkazů, a to rámcové smlouvy o výpůjčce výčepního zařízení ze dne [datum], výdajové karty výčepního zařízení [číslo] výzvy k vrácení výčepního zařízení a výzvy k zaplacení smluvní pokuty a faktury [číslo] výpisu z obchodního rejstříku žalované vzal soud v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena rámcová smlouva o výpůjčce výčepního zařízení, na jejímž základě následně žalobkyně se žalovanou uzavřela ústní smlouvu o výpůjčce movitých věcí - zařízení, které bylo specifikováno ve výdajové kartě výčepního zařízení. Na základě uvedených smluv o výpůjčce žalované vzniklo právo užívat výčepní zařízení v provozovně na adrese sídla žalované. Žalobkyně žalované předmět výpůjčky předala. V souladu s čl. 4 6. rámcové smlouvy vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení výčepního zařízení dopisem ze dne 11. 1. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni po dobu delší než 30-ti dnů předmět výpůjčky nevrátila, vznikla žalobkyni vůči žalované dle čl. 4 7. rámcové smlouvy povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. K jejímu zaplacení byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 19. 8. 2019 a fakturou [číslo] ze dne 20. 8. 2019 splatnou k 3. 9. 2019, když výše smluvní pokuty vychází z hodnoty věcí uvedených na výdajové kartě, tj. výše smluvní pokuty v daném případě činí 24 662 Kč. Uvedenou částku žalovaná žalobkyni neuhradila ani přes písemnou upomínku. 6. Dle § 2193 občanského zákoníku smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 7. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je v plném rozsahu důvodná, a proto jí zcela vyhověl, když vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou v rámci jejich podnikatelské činnosti byla platně uzavřena smlouva o výpůjčce dle § 2913 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Z uvedeného závazkového vztahu vyplynulo oprávnění žalované jako vypůjčitele užívat výčepní zařízení ke sjednanému účelu, kdy pro případ zániku smlouvy byla žalovaná povinna uvedené výčepní zařízení ve sjednané lhůtě vrátit. Pro případ porušení této povinnosti byla mezi účastníky sjednána ve smyslu ust. §2048 a násl. občanského zákoníku 89/2012 Sb. smluvní pokuta. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevrátila výčepní zařízení po zániku smlouvy ve sjednané lhůtě, vznikl žalobkyni vůči žalované nárok na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši odpovídající hodnotě zapůjčeného výčepního zařízení, celkem ve výši 24 662 Kč. Uvedenou částku žalovaná žalobkyni přes upomínku neuhradila, proto žalobkyni vůči žalované vznikl rovněž nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, a to s odkazem na ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb, a to ode dne následujícího po lhůtě splatnosti faktury. Soud proto žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění stanovil žalované dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud současně přiznal částku 1 200 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 946 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 234 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 662 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.