38 C 306/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručený zdejšímu soudu dne 02.07.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit 7 000 Kč. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky žalované ve výši 7 000 Kč, a to převodem na účet, přičemž smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy původní věřitel poskytl žalované zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaná potvrdila, že se seznámil se smluvními podmínkami, jejími přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvoří nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, a dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná zde uvedla údaje o svém rodném čísle, dokladech totožnosti, bankovním účtu. Žalovaná se dále zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do 19.01.2016. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když poskytnutou zápůjčku nesplácela řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se pak žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky. Žalobkyně požaduje toliko vrácení části nesplacené jistiny půjčky, poplatek za poskytnutí půjčky v tomto řízení nenárokuje. Žalovaná i přes předžalobní výzvu na celkový dluh ve výši 7 000 Kč dosud ničeho neuhradila. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 07.08.2020, který se nepodařilo doručit žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce již v podané žalobě projevil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud zjistil následující skutkový stav z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek, standardizované podmínky úvěrové smlouvy, oznámení o postoupení pohledávek, výpisu z účtu, výzvy k dobrovolnému plnění, poštovního podacího archu, listiny nazvané [jméno] [anonymizována dvě slova] a z obchodních podmínek a prohlášení pro stávajícího klienta), který se shoduje s žalobními tvrzeními žalobkyně v tom rozsahu, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně vznikl závazkový vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené ve smyslu ustanovení § 2395a n. občanského zákoníku, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, a tato byla zaslána z účtu předchůdce žalobkyně na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem a jediným disponentem byl [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] žalované (viz sdělení air bank č.l. 12 a výstup z CEO č.l. 41). Dále pak je prokázáno, že se tuto částku zavázala žalovaná vrátit do 19.01.2016 a nestalo se tak a že pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná neuvedla na svoji obranu žádná tvrzení, soud tedy vyšel dále z tvrzení žalobkyně, že žalovaná žádné plnění žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci nevrátila. Je tedy patrné, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a že má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1.1.2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. První den prodlení je následující den po splatnosti, tedy 20.1.2016. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.