18 C 266/2022-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou soudu dne 27.06.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 2 874,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o přiznání nároku na úhradu ceny za pronájem koncového zařízení na základě kupní smlouvy, která byla součástí uzavřené účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum], dále úhradu smluvní pokuty za jeho nevrácení při neuhrazení kupní ceny. Požadovaná peněžitá částka nepředstavuje ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, nýbrž cenu za pronájem poskytnutého koncového zařízení Huawei B525, kterou žalovaný neuhradil a dále smluvní pokutu. Právní předchůdce žalobkyně společnost [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřela s žalovaným účastnickou smlouvu – zákaznickou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a Ceník služeb. Dne [datum] dále žalovaný uzavřel se [právnická osoba] účastnickou smlouvu [číslo] k číslu [tel. číslo], tato smlouva byla sjednána na dobu určitou v době trvání 24 měsíců. Součástí smlouvy bylo také smluvní ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového zařízení, na základě kterého byl žalovaný povinen hradit právnímu předchůdci žalobkyně nájemné za koncové zařízení Huawei B525, ale to dle vystavených vyúčtování. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně a včas neplnil, když z fa [číslo] neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 20 Kč představující nájem za koncové zařízení, z fa [číslo] částku 30 Kč představující rovněž dlužný nájem za pronájem koncového zařízení a z fa [číslo] částku 1017,90 Kč představující co do částky 690 Kč částku za m-platbu, co do 99 Kč částku za zprostředkované služby SMS, co do částky 228,90 Kč platbu za vystavení splátkového kalendáře ve výši 200 Kč vč. DPH a co do částky28, 90 Kč částku představující náklady za pronájem shora uvedeného koncového zařízení. Žalovaný své povinnosti porušil, přestal za koncové zařízení hradit vyúčtované ceny, proto právní předchůdce žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 1 806,11 Kč za nevrácení koncového zařízení, které byl žalovaný povinen vrátit do 30 dní od ukončení zákaznické smlouvy ze strany [anonymizováno], tato byla vyčíslena ve fa [číslo] v částce 4 000 Kč, touto žalobou se nicméně právní zástupce žalobkyně domáhá její úhrady po žalovaném toliko v částce 1 806,11 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný uvedenou částku neuhradil ani po zaslání upomínky žalobkyní. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě se žalobkyně i žalovaný na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Dle § 2079 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 7. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobní návrh byl důvodný, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným platnou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, zároveň si ujednali, že jejich závazkový vztah založený účastnickou smlouvou se bude řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle názoru soudu se v daném případě jedná o nárok z kupní smlouvy uzavřené ve smyslu § 2079 a násl. a navazujícího nároku na smluvní pokutu dle ust. § 2048 občanského zákoníku. Pravomoc soudu je dána s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kompetenčním sporu ze dne 26. 10. 2010 č.j. Conf 56/2010-12, který dospěl k závěru, že předmětem řízení je cena za službu, když se jedná o objednávku vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací a poskytnutí této služby nelze považovat za službu elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikací, nýbrž za služby, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Povinnost žalovaného uhradit kupní cenu za koncové zařízení vyplývá z uzavřené kupní smlouvy v rámci účastnické smlouvy [číslo]. Žalovaný nehradil vyfakturované splátky koncového zařízení Huawei B525 ve lhůtě splatnosti stanovené fakturami, právní předchůdce žalobkyně smlouvu ukončil a vyzval žalovaného k vrácení koncového zařízení, a to do 30ti dnů od ukončení smlouvy. Jelikož žalovaný koncové zařízení nevrátil, vyúčtoval právní předchůdce shora cit. fakturou žalovanému smluvní pokutu. Jelikož žalovaný nesplnil řádně a včas své závazky, dostal se do prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Na základě výše zmíněných skutečností rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění stanovil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Pro úplnost pak soud dále podává, že příslušnost Okresního soudu Plzeň-město je dána dle článku 17 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, Brusel I bis. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 889 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 874,01 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.