20 C 146/2022-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 3. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřel předchůdce žalobkyně účastnickou smlouvu [číslo] k telefonním číslům [číslo] a [číslo]. V rámci zákaznické smlouvy byla zároveň uzavřena i kupní smlouva, jejímž předmětem bylo koncové zařízení zde specifikované. Žalovaný se ve smlouvě zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce kupní ceny za zařízení, a to formou pravidelných měsíčních splátek stanovených ve smlouvě se splatností uvedenou ve vyúčtování služeb. Své povinnosti ze Smlouvy žalovaný porušil, když řádně a včas neuhradil sjednané splátky Zařízení, resp. zbývající část kupní ceny za Zařízení, a to dle vyúčtování – dokladu [číslo] vystaveného dne 16. 7. 2019, splatného dne 30. 7. 2019. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.</i> 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [anonymizováno] [právnická osoba] jako prodávajícím a žalovaným jako kupující byla dne9. 11. 2018 uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2049 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jejímž předmětem bylo koncové zařízení [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno]. Žalovaný pak byl povinen zaplatit žalobkyni doplatek sjednané kupní ceny ve výši 16 790 Kč, a to formou 23 splátek. Předchůdce žalobkyně vypověděl dne 6. 5. 2019 pro neplacení účastnickou smlouvu a dne 16. 7. 2019 zesplatnil doposud neuhrazenou cenu koncového zařízení ve výši 14 600 Kč se splatností do 30. 7. 2019 (Vyúčtování [číslo]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 postoupil předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 17. 12. 2021 bylo postoupení oznámeno žalovanému. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaný na svoji obranu nic neuvedl. Protože se žalovaný dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč. 6. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.