20 C 245/2021-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 14. 6. 2021 a doplněnou dne 21. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 51 777,47 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny úvěru 24 309 Kč, nesplaceného úroku za dobu poskytnutí úvěru 2 107,37 Kč, nesplacené úhrad za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 11 840,96 Kč, nesplacené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 245,63 Kč, úhrada za hotovostní splátky v místě bydliště 3 681,33 Kč a smluvní pokuty 7 703,97 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 643,47 Kč za období od 10. 7. 2019 do 9. 7. 2020 v celkové výši 1 002,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 416,58 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 24 309,21 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 9. 5. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti úvěrem se žalovaný zavázal uhradit částku 22 328 Kč představující součet úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 503 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, úhrady za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 12 740 Kč, odměny za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč a částku za hotovostní inkaso ve výši 4 680 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 14 měsíčních splátek po 3 452 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 7. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 10. 5. 2019 a celkem uhradil pouze 3 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo s účinností ke dni 8. 7. 2020 k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 9. 5. 2019 smlouva o úvěru částky 26 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal uhradit úrok ve výši 2 503 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, úhradu za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 12 740 Kč, odměnu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč a za hotovostní inkaso částku 4 680 Kč, a to vše formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 452 Kč RPSN činila 272,44 %. Dále bylo sjednáno právo na smluvní pokutu 0,1 % denně v případě prodlení žalovaného s peněžitým plněním. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 3 400 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 26 000 Kč hradit dále úrok ve výši 2 503 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, úhradu za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 12 740 Kč, odměnu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč a za hotovostní inkaso částku 4 680 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na více částí, ale současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že platby v celkové výši 22 328 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,61 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. I v případě, že by soud za skutečně sjednanou službu považoval hotovostní inkaso splátek, tak ostatní platby stále představují částku 17 648 Kč, tedy úrok ve výši 58,18 % ročně. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v květnu 2019 činila 9,82 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 22 600 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 26 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 3 400 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 22 600 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil zaplatit úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě žalobce ze dne 23. 11. 2020, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 24. 11. 2020 a splatnost byla určena ke dni 8. 12. 2020. Úrok z prodlení byl stanoven § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Ve zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy. 7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.