20 C 281/2022-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15. 8. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 950 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 14. 2. 2020 provedl žalobce jako správce komunikací ve vlastnictví [územní celek] odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka] jež stálo v ulici [ulice] v [obec], vozidlo bylo zaparkováno v jízdním pruhu, a to tak, že tvořilo překážku silničního provozu. Dle ustanovení § 19b zákona č. 13/1997 Sb. je odtah vozidla prováděn na náklady jeho provozovatele. Před odvozem vozidla na odtahové parkoviště se na místo dostavil žalovaný, a proto byla žalovanému vyúčtována pouze cena za provedení neúplného odtahu. Za žalobcem provedený neúplný odtah motorového vozidla ve vlastnictví žalovaného vznikl žalobci dle § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nárok na úhradu nákladů s tím souvisejících. Výše nákladů byla vyčíslena dle usn. usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne 26. 11. 2009 ve znění usnesení [číslo] ze dne 8. 2. 2018 na 950 Kč. Žalovaný, majitel předmětného vozidla, uznal dne 14. 2. 2020 dluh co do důvodu a výše a zavázal se žalobci zaplatit částku 950 Kč ve lhůtě do 13. 3. 2020. 2. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze zřizovací listiny žalobce vyplývá, že žalobce je oprávněn a povinen zajišťovat a provádět odtahy vozidla, které na území [územní celek] tvoří překážku k provozu. Z usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne 8. 2. 2018 bylo zjištěno, že cena nuceného neúplného odtahu vozidla činí 950 Kč. Z protokolu o odstranění motorového vozidla [číslo] ze dne 14.2.2020 bylo zjištěno, že dne 14.2.2020 provedla žalobkyně neúplný odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Z uznání dluhu ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný uznal dluh co do důvodu a výše a zavázal se uhradit dlužnou částku ve výši 950 Kč za provedený neúplný odtah vozidla do 13. 3. 2020. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2020, včetně doručenky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. <i>4. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.</i> 5. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Provozovateli shora uvedeného vozidla vznikla v souvislosti s porušením jeho povinnosti parkovat osobní automobil pouze na místě k tomu určeném a s následným neúplným odtahem povinnost uhradit platbu za provedený úkon. Částka byla vyúčtována ve výši 950 Kč sestávající z ceny za neúplný odtah vozidla s tím, že předložené listiny plně dokládají a korespondují s vyčíslením dluhu. Žalovaný dluh dne 14. 2. 2020 uznal. Povinnost uhradit dlužnou částku, ale žalovaný dosud nesplnil, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak a soud proto návrhu zcela vyhověl. Tím, že se žalovaný dostala do prodlení, shledal soud důvodným požadavek žalobce i co do zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni jako plně úspěšnému účastníkovi přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku. 7. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému ke splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku stanovil běžnou třídenní lhůtu.