20 C 314/2022-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 7. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně, coby obchodní společnost podnikající v oblasti poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, uzavřela dne 22. 6. 2020 s žalovaným smlouvu o poskytování elektronických komunikací [číslo] na základě které poskytovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu až do dne 31. 3. 2021, kdy byla smlouva ukončena. V souvislosti s tímto žalovaný převzal zapůjčená technická zařízení, konkrétně [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] (dále jen set-top box), což stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni zapůjčená technická zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Jelikož tak žalovaný neučinil, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl k vrácení set-top boxu a zaplacení smluvní pokuty vyzýván, naposledy dne 19. 1. 2022 ze strany právního zástupce žalobkyně, nicméně ani v dodatečné lhůtě neplnil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní, rozhodoval soud pouze na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, na základě kterých má v tomto sporu za zjištěné následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – [anonymizováno] televize, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému mimo jiné výše specifikované technické zařízení (set-top box). Součástí smlouvy byly Zvláštní podmínky pro službu [anonymizováno] televize [anonymizována dvě slova]. Převzetí zařízení bylo prokázáno podpisem žalovaného na výše specifikované smlouvě. Strany si ve smlouvě ujednaly smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení zapůjčeného zařízení. Ze Zvláštních podmínek pro službu [anonymizováno] televize [anonymizována dvě slova], má soud za prokázané, že žalovaný byl povinen nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni zapůjčený set-top box. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě smluvní pokuty a k vrácení set-top boxu (výzva k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne 19. 1. 2022). Předžalobní upomínkou ze dne 10. 3. 2021 byl žalovaný žalobkyní vyzván k dodatečnému splnění svého závazku do dne 22. 3. 2021 (předžalobní upomínka, vč. podacího archu). Žalovaný dosud na svůj dluh nehradil ničeho. <i>5. Dle ust. § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.</i> <i>6. Dle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Dle ust. § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru a má v dané věci za prokázané, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla rovněž smlouva o výpůjčce ve smyslu ustanovení § 2193 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému do užívání koncové zařízení (set-top box). Strany si ve smlouvě smluvily povinnost žalovaného pro případ ukončení smlouvy vrátit poskytnuté zařízení žalobkyni, pro případ prodlení s touto povinností byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta. Žalovaný svoje smluvní povinnosti porušil, když po ukončení smlouvy předmětné technické zařízení žalobkyni nevrátil a žalobkyně proto využila svého práva na uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši 5 000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., kdy počátek běhu tohoto je vázán na den následující po dni, kdy mohl žalovaný dobrovolně splnit své povinnosti dle předžalobní výzvy. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., jako běžnou třídenní. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních (formulářových) smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě některých individuálních údajů.