36 C 256/2022-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 538 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že předchozí vlastník motorového vozidla (pozn. soudu p. [jméno] [příjmení]) převedl vlastnické právo k motorovému vozidlu [registrační značka], [VIN kód] se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 na žalovaného kupní smlouvu ze dne 29. 6. 2017. Toto vozidlo je evidováno v Centrálním registru vozidel jako provozované. Toto vozidlo bylo v době od 29. 1. 2020 do 30. 6. 2020 bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky v součtu odpovídající denní sazbě 47 Kč za celkem 154 dní, tedy částky ve výši 7 238 Kč a částky ve výši 300 Kč, představující náklady na jeho uplatnění, celkem tedy 7 538 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 28. 12. 2020, žalovaný však neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z kupní smlouvy ze dne 29. 6. 2017 a potvrzení [stát. instituce] vyplývá, že předchozí vlastník motorového vozidla p. [jméno] [příjmení] převedl vlastnické právo k motorovému vozidlu [registrační značka], [VIN kód] na žalovaného kupní smlouvu ze dne 29. 6. 2017, byť je v registru vozidel stále veden jako provozovatel a vlastník vozidla předchozí majitel, je zcela evidentní, že kupní smlouvou došlo k přechodu vlastnického práva na žalovaného. Dne 14. 10. 2020 adresovala žalobkyně výzvu žalovanému k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno], a to v sazbě 47 Kč denně za 154 dní, když pojištěním odpovědnosti nebylo pokryto shora uvedené období a náklady uplatnění ve výši 300 Kč. Následně byl žalovaný upomínkou ze dne 3. 2. 2021 upomínán k uhrazení dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2022 byl žalovaný upomínán k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak. <i>5. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>6. Podle § 4 shora uvedeného zákona, Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6).</i> <i>7. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně ve výši 47 Kč</i> <i>8. Podle § 2a téže vyhlášky výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.</i> 9. V dané věci má soud za zjištěné, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný je skutečným vlastníkem specifikovaného vozidla shora, jak ostatně vyplývá z kupní smlouvy předložené žalobkyní. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a na svou obranu ničeho neuvedl. Soud má tedy za spolehlivě zjištěné, že v uvedené době nebylo vozidlo žalované řádně pojištěno, proto s ohledem na ustanovení § 4 zák. č. 168/1999 Sb. vznikl žalobkyni nárok na zaplacení tzv. příspěvku, který pro předmětný automobil činí 47 Kč za den. Žalobkyně doložila výzvu k zaplacení dlužné částky, adresovanou žalovanému, ve smyslu ustanovení § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. Po uplynutí 30 dnů ode dne doručení takové výzvy se stává splatným závazek žalovaného, jeho neuhrazením se pak žalovaný dostal do prodlení, v tomto případě ode dne 29. 12. 2020, a to ohledně částky 7 238 Kč odpovídající součtu částky 6 938 Kč (příspěvek) a částky 300 Kč (náklady uplatnění). Žalobkyni tedy vznikl též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu ust. § 1970 OZ (zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014). Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, když nárok posoudil jako zcela důvodný (výrok I.). 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 400 Kč představující zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů za 3 úkony právní služby advokáta (příprava a převzetí, podání návrhu ve věci samé, předžalobní výzva), neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se již po žalovaném v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] domáhala zaplacení příspěvků za shodné vozidlo za období od 8. 10. 2019 do 28. 1. 2020, přičemž splatnost tohoto nároku nastala dne 18. 8. 2020, žaloba v tam souzené věci byla k soudu podána dne 5. 1. 2021, tedy v době, kdy byl již tento souzený nárok splatným. Žalobkyni tudíž ničeho nebránilo, aby oba dva nároky zažalovala jednou žalobou. V řízení [spisová značka] bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby. Vyúčtované náklady v tomto řízení soud tedy spatřil neúčelně vynaloženými náklady, neboť oba dva nároky mohly být zcela nepochybně uplatněny jedinou žalobou, pokud tento nárok byl v době podání žaloby v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] splatný, pročež soud na nákladech přiznal žalobkyni toliko pouze zaplacený soudní poplatek. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem, soud stanovil ke splnění povinností běžnou třídenní lhůtu.