36 C 267/2021-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná pobývala u žalobkyně během hospitalizace jejího syna [jméno] [příjmení], [datum narození], na [anonymizováno] klinice v období od 17. 11. 2020 do 20. 11. 2020, kdy na základě její žádosti byla společně se synem ubytována v nadstandardním pokoji kategorie II. za cenu 500 Kč za noc, přičemž se zavázala celkovou částku za 3 noci – tj. 1 500 Kč uhradit nejpozději do 8 dnů po ukončení hospitalizace. Za poskytnutí služeb byla žalované vystavena faktura [číslo] na částku 1 500 Kč se splatností do 28. 11. 2020, jejíž převzetí žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná byla rovněž vyúčtována strava v průběhu hospitalizace ve výši 175,01 Kč fakturou [číslo] splatnou dne 28. 11. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani poté, co by vyzvána k jejímu zaplacení předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyně, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyně. 4. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovaná požádala o ubytování v nadstandardním pokoji ve [anonymizováno] [obec], přičemž částku za ubytování ve výši 500 Kč za noc se zavázala uhradit nejdéle do 8 dnů po ukončení hospitalizace. Žalovaná rovněž coby doprovod svého nezletilého syna prohlásila, že byla seznámena s tím, že ubytování v nadstandardním pokoji není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Její syn byl přijat dne 17. 11. 2020 a propuštěn z hospitalizace byl dne 20. 11. 2020. Shora specifikovanými fakturami vyfakturovala žalobkyně žalované za hospitalizaci v nadstandardním pokoji částku ve výši 1 500 Kč a dále za stravu částku ve výši 175,01 Kč. Obě dvě faktury byly splatné dne 28. 11. 2020. Výše poplatku za nadstandardní pokoj jakož i za stravu dále vyplývají z ceníku služeb žalobkyně. Upomínkami ze dne 30. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných vyfakturovaných částek. <i>5. Podle ustanovení § 9 odst. 1, 2 zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ ZoZS“) je lůžková péče zdravotní péčí, kterou nelze poskytnout ambulantně a pro její poskytnutí je nezbytná hospitalizace pacienta. Lůžková péče musí být poskytována v rámci nepřetržitého provozu. Lůžkovou péčí je</i> <i>a) akutní lůžková péče intenzivní, která je poskytována pacientovi v případech náhlého selhávání nebo náhlého ohrožení základních životních funkcí nebo v případech, kdy lze tyto stavy důvodně předpokládat,</i> <i>b) akutní lůžková péče standardní, která je poskytována pacientovi</i> <i>1. s náhlým onemocněním nebo náhlým zhoršením chronické nemoci, které vážně ohrožují jeho zdraví, ale nevedou bezprostředně k selhávání životních funkcí, nebo</i> <i>2. za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně; v rámci akutní lůžkové péče je poskytována též včasná léčebná rehabilitace,</i> <i>c) následná lůžková péče, která je poskytována pacientovi, u kterého byla stanovena základní diagnóza a došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu, zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, a jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též následná intenzivní péče pacientům, kteří jsou částečně nebo úplně závislí na podpoře základních životních funkcí,</i> <i>d) dlouhodobá lůžková péče, která je poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též intenzivní ošetřovatelská péče pacientům s poruchou základních životních funkcí.</i> <i>6. Podle ust. § 41 písm. c) ZoZS je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.</i> 7. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná využila služeb žalobkyně při hospitalizaci jejího nezletilého, kdy byla ubytována na nadstandardním pokoji za předem dohodnutou cenu 500 Kč/noc a zároveň využila stravování u žalované, čímž jí vznikla dle § 41 písm. c) povinnost zaplatit žalobkyni za využití sjednaného nadstandardního pokoje a stravy neuhrazené prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění dohodnutou cenu 500 Kč/noc a cenu za stravování, celkem tedy částku 1 675,01 Kč. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná nebrojila, vyplývá, že účastníci sjednali poskytnutí pokoje, který není hrazen z prostředků veřejného zdravotnictví ve smyslu ust. § 9 ZoZS, což žalobkyně prokázala předloženou žádostí o ubytování, z níž soud ověřil, že datum přijetí bylo dne 17. 11. 2020 a datum propuštění dne 20. 11. 2020. Žalovaná žádost vlastnoručně podepsala a současně prohlásila, že jí je známo, že ubytování na nadstandardním pokoji není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Dané částky žalobkyně žalované vyúčtovala shora uvedenými fakturami, jež byly splatné dne 28. 11. 2020. Protože žalovaná svoji povinnost nesplnila, a to ani přes upomínky žalobkyně, přičemž nárok žalobkyně ani jeho výši v průběhu řízení nikterak nerozporovala, soud jí tuto povinnost v celkové výši 1 675,01 Kč (tj. 1 500 Kč za nadstandardní pokoj a 175,01 Kč za stravu) uložil ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o.z., právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náhrada hotových výdajů žalobkyně v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (výzva k plnění a sepis žaloby) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.