36 C 317/2022-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 2 326,36 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ dodavatel“) na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 4. 2018 dodávala žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] (dále jen„ odběrné místo“), elektrickou energii, žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil a za odebranou elektřinu za období od 3. 1. 2020 do 26. 3. 2020 při spotřebě celkem 0,646 MWh ve výši 3 246,36 Kč po odečtení přijatých plateb ve výši 920 Kč, tedy částky ve výši 2 326,36 Kč, přičemž dle faktury se stal dluh splatným dne 27. 4. 2020. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil ani po té, co byl vyzván k jejímu zaplacení předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022. Aktivní legitimace žalobce vyplývá z postupní smlouvy ze dne 13. 10. 2017, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 6. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podané žalobě. Žalovaný se ve lhůtě poskytnuté soudem k tomuto postupu soudu nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu. 4. Z listin předložených žalobcem vzal soud za zjištěný tento skutkový stav: Dne 30. 4. 2018 uzavřeli dodavatel a žalovaný mezi sebou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se dodavatel zavázal dodávat žalovanému do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal platit mu za to cenu. V období od 3. 1. 2020 do 26. 3. 2020 odebral žalovaný v odběrném místě celkem 0,646 MWh elektřiny. Za tuto dodávku mu dodavatel periodickou fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny vyúčtoval po odečtení přijatých záloh částku 2 326,36 Kč (faktura za sdružené služby dodávky elektřiny a detailní rozpis vyúčtování k faktuře), částka byla splatná dne 27. 4. 2020. Žalovaný popsaný dluh neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 postoupil dodavatel své výše uvedené pohledávky vůči žalovanému žalobci (postupní smlouva, dodatek [číslo] k postupní smlouvě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, předávací protokol o postoupení pohledávek [číslo] oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2022, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2022 byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalovaného dluhu. <i>5. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen„ zákon č. 458/2000 Sb.“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> <i>6. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (pozn. soudu – nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 7. Soud po posouzení shora uvedených zjištění dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. V souzené věci spolu dodavatel a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou soud právně posoudil podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. ve spojení s § 2079 a násl. obč. zák. Dodavateli vznikla z těchto smluv povinnost dodávat žalovanému elektrickou energii a žalovanému vznikla povinnost platit za dodané komodity dodavateli cenu. Dodavatel ve výše uvedených obdobích žalovanému elektřinu v celkových množstvích uvedených shora skutečně dodal; o správnosti výpočtů ceny za dodanou elektřinu v celkové výši dle předložené faktury soud nemá důvod pochybovat a v podrobnostech na ně odkazuje. Soud shrnuje, že z listin předložených žalobcem dospěl k závěru, že žalovaný dlužil dodavateli za elektřinu dodanou v období od 3. 1. 2020 do 26. 3. 2020 částku v celkové výši 2 326,36 Kč po odečtení zálohy ve výši 920 Kč splatnou dle daňových dokladů. Pohledávky od dodavatele nabyl žalobce postoupením, a proto je podle ustanovení § 1879 a násl. obč. zák. aktivně legitimován k uplatnění pohledávky vůči žalovanému. Od prvního dne prodlení ohledně dlužných částek je povinen žalovaný hradit žalobci zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 obč. zák., jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 1 489 Kč. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobce vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobce podala několik desítek obdobných návrhů. 9. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.