36 C 349/2021-72 — Okresní soud Plzeň-město

1. Manželka se návrhem podaným u zdejšího soudu domáhala rozvodu manželství se svým manželem. Návrh odůvodnila tím, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] na [země]. Manželé si krátce po svatbě přestali rozumět, v roce 2010 se manželka přestěhovala do České republiky za prací a manžela od té doby neviděla a není s ním v žádném kontaktu. Manželství tak považuje za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené s tím, že vylučuje možnost obnovy manželství. Jako hlavní příčinu rozvratu manželství manželka označila vzájemné citové odcizení. Z manželství se narodila pouze dnes již zletilá společná dcera [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození]. 2. Z důvodu neznámého pobytu manžela byl usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v právní moci dne [datum], ustanoven manželovi opatrovník v podobě advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Opatrovník se po seznámení obsahu spisu k návrhu manželky na rozvod manželství připojil, s návrhem souhlasil, neboť je zjevné, že manželství účastníků tohoto řízení je již jen formálním svazkem. 3. Soud ve věci nařídil na 12. 10. 2022 ústní jednání. Manželka u ústního jednání uvedla, že o manželovi nemá žádné zprávy a není s ním v kontaktu již cca 11 let. Rovněž ani společná dcera není se svým otcem v žádném kontaktu. Obě dvě o něm nemají žádné informace. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce] na [země] manželství. Z manželství se narodila dnes již zletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky]. Manželka v průběhu svého účastnického výslechu uvedla, že s manželem není v žádném kontaktu cca od roku 2010, kdy se natrvalo přestěhovala do České republiky, od té doby o manželovi ničeho neví, nejsou v žádném kontaktu. [ulice] příčinu rozvratu manželství spatřuje manželka ve vzájemném citovém odcizení, přičemž vylučuje možnost obnovy manželského soužití, manželství považuje za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené (oddací list, výpisy z ISZR, rodný list společné dcery, výslech manželky). 5. Mezinárodní příslušnost soud je v dané věci dána na základě ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských dle kterého platí, že ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení. Manželka má v České republice povolen trvalý pobyt již od roku 2016, a proto je mezinárodní příslušnost českého soudu ve věci daná. 6. Rozhodným hmotným právem je právo Slovenské republiky s ohledem na ustanovení § 50 odst. 1 ve spojení s ust. § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, neboť oba manželé jsou [anonymizováno] státními příslušníky (výpisy z ISZR). V dané věci je tedy nutné aplikovat slovenský zákon o rodině č. 36/2005 Z. z. (dále též jen„ z. z.“). 7. Podle § 22 z. z. platí, že ke zrušení manželství rozvodem lze přistoupit jen v odůvodněných případech. 8. Podle § 23 odst. 1 z. z. platí, že soud může manželství na návrh jednoho z manželů rozvést, pokud jsou vztahy mezi manžely tak vážně narušeny a trvale rozvráceny, že manželství nemůže splnit svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že soud zjišťuje příčiny, které vedly k vážnému rozvratu manželství mezi manžely, a při rozhodování o rozvodu k nim přihlíží. Soud při rozhodování o rozvodu vždy přihlédne na zájem nezletilých dětí. Dle odst. 3 téhož ustanovení platí, že soud při posuzování míry rozvratu vztahů mezi manžely přihlíží k porušení povinností manželů dle ust. § 18 a 19. 9. Dle § 18 z. z. platí, že manželé jsou si v manželství rovní v právech a povinnostech. Jsou povinni spolu žít, být si věrní, vzájemně respektovat svou důstojnost, pomáhat si, starat se společně o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. 10. Dle § 19 odst. 1 – 3 z. z. platí, že o uspokojování potřeb rodiny založené manželstvím jsou povinni starat se oba manželé podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Uspokojováním potřeb rodiny je i osobní péče o děti a domácnost. O věcech týkajících se rodiny rozhodují manželé společně. Pokud se nedohodnou o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. Na výkon povolání a na pracovní uplatnění nepotřebuje žádný z manželů souhlas druhého manžela. 11. V posuzovaném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 18 a 19 z. z., jelikož netvoří rodinné společenství již po dobu cca 11 let, kdy nejsou v žádném kontaktu. Opatrovník manžela s návrhem souhlasil a k podanému návrhu na rozvod manželství se připojil. Soud pokládá za pravdivé tvrzení manželky o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství. Z manželství se narodila dnes již zletilá dcera [jméno], pročež nebylo nutno postupovat dle ust. § 23 z. z. Soud v řízení nezjistil žádnou okolnost, pro kterou by rozvod manželství mohl být v rozporu se zájmy manželů a současně nebylo ani zjištěno, že by případným rozvodem manželství byla některému z manželů rozvodem způsobena jakákoliv újma. Jelikož byly splněny všechny podmínky stanovené shora uvedenými zákonnými ustanoveními a zároveň soud neměl důvod podezírat manželku z toho, že by snad jednala unáhleně, neuváženě či snad nepravdivě, pokud s manželem již déle jak 11 let nežije a ničeho o něm neví, soud návrhu podle § 23 z. z. v celém rozsahu vyhověl a manželství účastníků řízení rozvedl (výrok I. tohoto rozsudku), neboť je soud toho názoru, že manželství je prokazatelně vážně narušené a trvale rozvrácené, pročež nemůže plnit svůj účel a od manželů s ohledem na naprosté odcizení nelze očekávat obnovení manželství. Hlavní příčinu rozvratu manželství soud spatřil ve vzájemném citovém odcizení. 12. O náhradě nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 z. ř. s .