38 C 146/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 3. 2022 a dále pak žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 4. 2022 (původně řízení vedené pod sp. zn. 38 C190/2022) se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 230 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení a 6 334 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloby byly odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je evidován jako provozovatel motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], č. VTP [anonymizováno] s tím, že toto vozidlo je evidováno v Centrálním registru vozidel jako provozované. Toto vozidlo bylo v době od 15. 1. 2019 do 7. 2. 2019 a dále pak od 9. 9. 2019 do 30. 9. 2020 tedy po dobu 24 dní, 98 dní, 137 dní a 153 dní bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky v součtu odpovídající denní sazbě 47 Kč za celkem 412 dní, tedy částky ve výši 19 364 Kč a částek ve výši 4 krát 300 Kč, představující náklady na jeho uplatnění čtyřmi výzvami, celkem tedy 20 564 Kč (žaloby byly podávány postupně na 14 230 Kč a 6 334 Kč). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku dne 17. 10. 2019, 6. 2. 2020, 23. 9. 2020 a 22. 1. 2021, splatnost příspěvku nastala postupně dne 1. 12. 2019 ve výši 1 128 Kč, dne 22. 3. 2020 ve výši 4 606 Kč, dne 7. 12. 2020 ve výši 6 439 Kč a dne 23. 3. 2021 ve výši 7 191 Kč, žalovaný však neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 13. 12. 2021 a 25. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2022 byly obě řízení ([spisová značka] a [spisová značka] spojena ke společnému projednání a rozhodnutí, věc je tedy vedena již jen pod sp. zn. [spisová značka]). 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP a potvrzení [stát. instituce] vyplývá, že žalovaný je veden v registru silničních vozidel jako provozovatel a vlastník motorového [registrační značka], [VIN kód], č. VTP [anonymizováno] s obsahem motoru v rozmezí 1350 a 1850 cm3, a to i v období od 15. 1. 2019 do 7. 2. 2019 a dále pak od 9. 9. 2019 do 30. 9. 2020 žalobkyně postupně adresovala a odeslala žalovanému 4 výzvy k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP, a to v sazbě 47 Kč denně za citované období, a to dne 17. 10. 2019 za období od 15. 1. 2019 do 7. 2. 2019 ve výši 1128 Kč, dne 6. 2. 2020 za období od 9. 9. 2019 do 15. 12. 2019 ve výši 4 606 Kč, dne 23. 9. 2020 za období 16. 12. 2019 do 30. 4. 2020 ve výši 6 439 Kč a dne 22. 1. 2021, za období od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020 ve výši 7 191 Kč. Žalovanému byla výzvou mu určena lhůta pro zaplacení a splatnost příspěvku tak nastala postupně dne 1. 12. 2019 ve výši 1 128 Kč, dne 22. 3. 2020 ve výši 4 606 Kč, dne 7. 12. 2020 ve výši 6 439 Kč a dne 23. 3. 2021 ve výši 7 191 Kč. Následně byl žalovaný ještě dalšími upomínkami vyzýván k uhrazení dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2021 a 25. 1. 2022 byl žalovaný upomínán k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně. <i>6. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>7. Podle § 4 shora uvedeného zákona, Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6).</i> <i>8. Podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru v rozmezí 1350 až 1850 cm3 včetně ve výši 47 Kč.</i> <i>9. Podle § 2a téže vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.</i> 10. V dané věci má soud za prokázané, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v předmětném období byl vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Soud má dále za prokázané, že v uvedené době nebylo vozidlo žalovaného řádně pojištěno, proto s ohledem na ustanovení § 4 zák. č. 168/1999 Sb. vznikl žalobkyni nárok na zaplacení tzv. příspěvku, který pro předmětný osobní automobil činí 47 Kč za den, za celé období 412 dní tedy 19 364 Kč. Žalobkyně doložila 4 výzvy k zaplacení dlužné částky, adresované a odeslané žalovanému, ve smyslu ustanovení § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. Po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě se stává splatným závazek žalovaného vždy za dané období, jeho neuhrazením se pak žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyni tedy vznikl též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu ust. § 1970 OZ (zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014). Vedle jistiny pak vznikl žalobkyni též nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč za výzvu, tedy 1200 Kč celkem. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když nárok posoudil jako zcela důvodný do celé výše 20 564 Kč i co do požadovaného úroku z prodlení (výrok I.). 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem, soud stanovil ke splnění povinností běžnou třídenní lhůtu. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 230 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.