16 C 132/2019-522 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 20. 7. 2019 vrácení kupní ceny, kterou vynaložil na zakoupení nákladního automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , reg. zn.: , SPZ, , když kupní cena činila 871 200 Kč a samotná kupní smlouva byla uzavřena ústní formou dne , datum, . Uvedl, že vozidlo mělo skrytou vadu – bylo těžší, než jak uváděl údaj v technickém průkazu (TP), tudíž vozidlo mělo nižší užitečnou hmotnost než deklarovanou. Žalobce po zjištění vady bezodkladně odstoupil od kupní smlouvy, šlo o podstatné porušení smlouvy.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl zejména, že se nejednalo o vadu, neboť v ústní kupní smlouvě nebylo kategoricky vymíněno, jakou má mít vůz užitečnou hmotnost. Pokud šlo o vadu, tato byla zjevná. Tudíž odstoupení bylo opožděné. Navíc nešlo o podstatné porušení smlouvy, žalovaný by byl schopen vadu odstranit. Během řízení navíc byl vůz poškozen požárem, takže žalobce není schopen jej vrátit ve stavu, v němž jej převzal.3. Byl zjištěn tento skutkový děj:4. Žalobce, který živnostensky provozoval nákladní autodopravu, po poškození svého dosavadního vozu Fiat Ducato se prostřednictvím manželky obrátil v měsíci listopad 2018 na jejího známého – jednatele žalovaného - se žádostí o urychlené sehnání (tj. odprodej) odpovídajícího nákladního vozu. Podmínkou byla tzv. užitečná hmotnost 1000 – 1200 kg.5. Poznamenává se, že užitečná hmotnost je definována jako hmotnost nákladu, přepravovaných osob (vč. řidiče) a případného pomocného nebo pracovního zařízení.6. Naproti tomu pohotovostní hmotnost je v podstatě hmotnost vozu, který je v pohotovosti a připraven k jízdě. Přesně jde o hmotnost prázdného vozidla s předepsanou výbavou a plnou zásobou provozních hmot. Pro úplnost se uvádí, že se užívá ještě obdobný pojem provozní hmotnost, jenž je prakticky shodný s pohotovostní hmotností (tedy hmotností prázdného vozu připraveného k jízdě). Pokud do vozidla majícího pohotovostní hmotnost přistoupí řidič, má vozidlo provozní hmotnost. Pohotovostní hmotnost a provozní hmotnost se tedy navzájem liší pouze o předpokládanou hmotnost řidiče (uváděno jako 75 kg).7. Součet pohotovostní hmotnosti, k níž je přidán náklad („užitečná hmotnost“), je celková hmotnost. Touto vahou vůz zatěžuje vozovku.8. Žalobce měl další podmínku, že s ohledem na své řidičské oprávnění a živnostenské oprávnění potřeboval celkovou hmotnost vozu do 3500 kg.9. Jestliže tedy při sjednávání smlouvy byly sdělovány požadavky na horní mez celkové hmotnosti a dále na určitou pro žalobce přiměřenou užitečnou hmotnost, pak z tohoto vycházel implicitní následující velmi podstatný požadavek kupujícího, který byl mezi stranami rovněž zřejmý: aby pohotovostní hmotnost vozu byla nanejvýš 2500 kg.10. Bylo dále nesporné, že manželka jednala jako zmocněnec žalobce, proti tomuto nebyly vzneseny ani v tomto řízení žádné námitky.11. Účastníci se posléze definitivně shodli na konkrétním vozu , Anonymizováno, a uzavřeli kupní smlouvu v okamžiku, kdy žalobci byl předložen a jím odsouhlasen velký TP (technický průkaz). Za okamžik završení smluvního jednání a vlastního uzavření smlouvy je třeba považovat prostudování a odsouhlasení dokladů k vozidlu, neboť do té doby ještě nebyl předmět kupní smlouvy definitivně sjednán. Německý TP vozidla je založen na č.l. 78 an., vozidlo bylo vyrobeno v Turecku, turecký TP je č., Anonymizováno, . , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , kde v kolonce G je právě údaj o provozní hmotnosti (č.l. 128), označený překladatelem jako tzv. čistá hmotnost 3 140 Kč, což je pravděpodobně zcela správný údaj, který vozidlo opravdu mělo. Naproti tomu v německém TP (č.l. 82) již je nesprávně v kolonce G údaj 2 307 kg. - Přitom bylo ještě prokázáno, že tato „čistá“ či provozní hmotnost je uváděna vždy vč. nástavby, kdy byla vyvrácena argumentace žalovaného, že nástavba je odmontovatelná a údaje v těchto TP jsou v podstatě správné (srov. znalecké zkoumání č.l. 296). Český TP je č.l. 186 – 188 a rovněž obsahuje mylnou hmotnost.12. Podle TP měl vůz provozní hmotnost 2307 kg (sjednaná vlastnost v kupní smlouvě). Dodává se, že toto by bylo v souladu s původním požadavkem žalobce, vycházela by totiž užitečná hmotnost 1193 kg (3500 kg mínus 2307 kg). Jinak řečeno obsahem kupní smlouvy byla vlastnost vozidla, že užitečná hmotnost bude 1 193 kg.13. Ve skutečnosti však vůz měl provozní hmotnost nikoliv 2307 kg, nýbrž faktickou provozní hmotnost přes 3080 kg. Číslo 3080 kg je výsledek vážení v posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č.l. 18, kde byl vůz vážen s „téměř prázdnou“ nádrží, takže pokud by měl mít nádrž plnou, jak to odpovídá definici provozní hmotnosti, bylo by to ještě o desítky kilogramů více; tento rozdíl nemá pro výsledek sporu význam a soud jej neřešil.14. Z tohoto plyne důsledek, že faktická užitečná hmotnost činila necelých 420 kg. Při zjištění této hodnoty je nutné vyjít z faktické provozní hmotnosti 3080 kg, k níž žalobce mohl legálně „dorovnat“ pomocí nákladu ještě 420 kg, aby dospěl k celkové hmotnosti, kterou žalobce legálně na silnicích nesměl překročit, tedy 3 500 kg. Tedy žalobce mohl legálně vozit náklad necelých 420 kg, přestože v kupní smlouvě (která odkazovala na předložený TP) bylo sjednáno 1 193 kg.15. K otázce, zda šlo o vadu zjevnou při převzetí vozu, popř. zjistitelnou brzy po převzetí v rámci řádné prohlídky a vyzkoušení vozidla, nesl žalovaný důkazní břemeno, že tomu tak bylo. Žalobce toto popíral. Podle závěrů znaleckého posudku (viz č.l. 290, 294 – strana 5 posudku z , datum, , právnická osoba, univerzity v , Anonymizováno, ) tato vada zjistitelná pouze ze stylu jízdy vozidla nebyla. Neexistoval ani jiný způsob, kterým by žalobce mohl vadu při běžné prohlídce odhalit. Znalci neuvedli a ani soud nemá důvod k závěru, že v rámci obvyklé péče by kupující měl nechat zakoupené vozidlo zvážit, a to i proto, že platí zásada důvěry soukromých subjektů ve veřejné listiny vystavené státním orgánem (což zde byl TP).16. Nebylo zjištěno, neboť to účastníci netvrdili, že by žalovaný výslovně sdělil žalobci, že údaje v TP jsou v tomto ohledu nesprávné, tj. že by upozornil na existenci určité vady před uzavřením kupní smlouvy (čímž by se již nejednalo vůbec o vadu v právním smyslu, neboť by zde nebyl žádný rozpor s kupní smlouvou).17. Dále soud má za prokázané, že prodávající, tj. žalovaný o vadě věděl, což vyplývá již ze samotného tvrzení žalovaného, že žalobce měl a mohl vadu sám shledat žalobce brzy po započetí užívání vozu (pozn.: žalobce řídil vůz osobně, neměl žádné zaměstnance). Již z tohoto tvrzení žalovaného plyne, že uvedenou skutečnost podle něj musel rozpoznat jeho vlastní zaměstnanec, který totiž vozidlo dovezl z Německa. Navíc sám žalovaný uvedl, že při předávání vozu sdělil žalobci, že by bylo vhodné vůz odlehčit, což zároveň žalobci nabízel s tím, že žalovaný následně zařídí zaregistrování vozu na žalobce v registru vozidel, avšak žalobce, resp. manželka pověřená jednáním, na vůz spěchala. Takováto nabídka na odlehčení vozu by přitom byla bezpředmětná, pokud by se žalovaný domníval, že deklarovaná pohotovostní hmotnost vozidla podle TP odpovídá skutečnosti.18. Byla zaplacena kupní cena (důkaz č.l. 465, 467), druhá splátka doplacena žalovanému 20. 11. 2018.19. Manželka žalobce při sjednávání smlouvy naléhala na rychlost jednání, a tedy žalobce takto zastoupený naléhal jako kupující na rychlost vyřízení požadavku. Tato okolnost byla nesporná a byla dostatečně prokázána předloženou mobilní komunikací (č.l. 320 an.). Je tedy zřejmé, že žalovanému bylo dáváno najevo, že žalobce je kvůli zničení předchozího vozu , Anonymizováno, ve velkých problémech a na celou kupní smlouvu velmi spěchá, neboť chce pokračovat rychle ve svém podnikání. Žalovaný se snažil vyhovět, o tomto nebylo sporu. V té souvislosti proto soud též dodává, že v daném případě uzavření pouhé ústní kupní smlouvy, navzdory značné výši kupní ceny, nepředstavuje samo o sobě podezřelou okolnost, neboť obě strany podnikaly v podobném oboru (nešlo o vztah podnikatel – spotřebitel) a nebylo zjištěno, že např. žalobce by se domáhal písemné formy a žalovaný by využil tísnivé situace žalobce a trval by na smlouvě ústní. Naopak z předložené mobilní komunikace je zjevné, že žalovaný se snažil žalobci vyjít vstříc.20. Nicméně soud považuje za potřebné dodat následující. Pokud z argumentace žalovaného nepřímo vyplývá i určitá možnost (kterou však žalovaný netvrdil výslovně a nebylo tudíž nutno ji dokazovat), že obě strany byly srozuměny s existencí vady a s tím, že žalobce úmyslně bude provozovat auto s nadměrnou hmotností a riskovat tedy příslušný postih, v takovém případě nic nebránilo žalovanému uzavřít smlouvu písemně vč. doložky, že neručí za správnost údajů v TP, a tedy za případnou nesprávnost nepřebírá odpovědnost. - Soud však nemá žádné indicie k tomu, že takováto tichá nebo výslovná dohoda mezi účastníky vznikla (tedy že žalobce bude vůz provozovat přetížený, s vědomím, že riskuje správní postih), neboť je věro