16 C 2/2023-20 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal částky uvedené shora z důvodu vyúčtování nároku, které mu vznikly vůči žalované (v dalším textu označováno jako žalovaný) v rámci telekomunikační sítě žalobce, a to na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě k vyjádření (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít zato, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Bylo prokázáno, že žalobce je poskytovatelem služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. K tomuto účelu provozuje síť elektronických komunikací (přenosový systém, spojovací a směrovací zařízení...). Jak bude níže uvedeno, žalovaný byl klientem žalobce, žalobce tedy žalovanému poskytoval jednak služby elektronických komunikací, což však není předmětem této žaloby. Konkrétně bylo prokázáno, že žalovaný byl zákazníkem žalobce. Předmětem žaloby jsou nároky týkající se pronajatého koncového zařízení typu [anonymizována dvě slova], IMEI [anonymizováno]. Žalovaný nevrátil zařízení žalobci do 30 dnů od ukončení smlouvy. Za pronájem zařízení bylo vyúčtováno nájemné 50 Kč, dále 46,77 Kč a dále 30,65 Kč, a to vždy se splatností (postupně) 6. 3. 2021 a 4. 5. 2021. Dále pak smluvní pokuta ze nevrácení tohoto zařízení, a to v souladu s vyúčtováním této pokuty [číslo]. Pravomoc soudů v této věci vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu z 20.4.2011 č.j. Konf 5/2011 – 12, když tento spor není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích, proto není dána pravomoc správního úřadu. Pokud jde o smluvní pokutu, podle § 2048 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.), ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Nárok na nájemné je upraven v § 2217 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb); nájemné se obecně platí měsíčně pozadu (§ 2218 o.z.). Proto soud žalobě vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z.). Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobci přiznal náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč. Dále odměnu 3 krát 200 Kč za převzetí věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby (vyhláška č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky – formulářová žaloba; základ odměny do 10 000 Kč). K tomu 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky). Dále 21 % DPH. Celkem tedy 1 489 Kč.