16 C 45/2022-45 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal příspěvku za vozidlo, které bylo provozováno bez uzavření pojištění odpovědnosti z provozu (§ 4 odst. 1 z.č. 168/1999 Sb.). Šlo o vůz [registrační značka], technický průkaz [anonymizováno]. Předmětným obdobím byl interval 21. 7. 2019 – 31. 8. 2020. Žalobce totiž konkrétně požadoval jednak částku za dlužné období 21. 7. – 14. 10. 2019 (5 590 Kč), dále 15. 10. 2019 – 31. 1. 2020 (7 085 Kč), 1. 2. – 31. 5. 2020 (7 865 Kč), jakož i 1. 6. – 31. 8. 2020 (5 980 Kč). Ke každé z těchto dílčích částek pak požadoval vždy 300 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný se nevyjádřil. Z interní evidence žalobce, která vychází z informací od příslušných pojišťoven, vyplývá (č.l. 35 – 36), že k vozidlu bylo v databázi pojišťoven evidováno vlastnictví žalovaného, a to nejméně od 5. 5. 2021, přičemž jako údaj o pojištění je zde období pojistného vztahu 1. 7. 2018 – 20. 7. 2019, kdy smlouva zanikla neplacením pojistného, pojistitel byl [právnická osoba] K tomuto žalobce uvedl a soud nemá o tomto sdělení pochybnosti, že žalobce dostává údaje od příslušných pojišťoven, které pak sděluje Ministerstvu dopravy provozujícímu Centrální registr vozidel (CRV). Ministerstvo následně žalobci sdělí výsledek porovnání a dále údaje o vozidlech a vlastnících (provozovatelích). Žalobce navrhl, aby si soud případně sám vyžádal výpis z CRV. Poukázal dále na usnesení z 19. 6. 2014, sp.zn. III. ÚS 1561/14, dle něhož pokud žalobce předložil dostatečná tvrzení a důkazy, že protistrana byla v daném období vlastníkem (provozovatelem) předmětného vozidla (viz výpis z databáze pojistných smluv), bylo na protistraně, aby procesně reagovala, přinejmenším zpochybnila důkazní sílu předloženého výpisu. Pokud jde o obsah důkazů, žalobce předložil sdělení pojišťovny, podle kterého by od 1. 7. 2018 až dosud byl vlastníkem a provozovatelem evidován žalovaný; soud však dodává, že se jedná o výpis z evidence pojišťovny, která sama zřejmě mohla čerpat či skutečně čerpala své údaje od ministerstva dopravy, avšak nelze blíže zjistit, jak skutečně k těmto závěrům pojišťovna došla. Dále ovšem soud zjistil informace z registru vozidel, kde z hlediska soudu je partnerem pro dotazy výlučně příslušný městský úřad (ministerstvo dopravy na dotazy soudů žádné informace nesděluje a důsledně odkazuje právě na příslušné úřady). [stát. instituce] sdělil soudu, že od 21. 7. 2019 do 31. 8. 2020 byl jako vlastník a provozovatel evidován [příjmení] [příjmení], [datum narození], [PSČ] [obec a číslo]. Soud uzavřel následovně. Předmětem řízení je období 21. 7. 2019 – 31. 8. 2020, předmětné vozidlo je vůz [anonymizováno] reg.značky [anonymizováno] [číslo]. Dle sdělení [stát. instituce] byl jako vlastník a provozovatel vozu v té době evidován nikoliv žalovaný, nýbrž [příjmení] [příjmení]. Přestože tedy z předloženého výpisu, který poskytl žalobce (č.l. 35), se zdá vyplývat, že jako vlastník i provozovatel byl 24. 11. 2015 – 4. 5. 2021 evidován [celé jméno žalovaného], a dne 5. 5. 2021 pak byl zaevidován [příjmení] [příjmení], nejde ve skutečnosti o výpis z registru vozidel. Jelikož dokazováním nebyl změněn dosavadní zjištěný děj, tedy správnost údajů v registru vozidel, byla žaloba zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace [celé jméno žalovaného], a to s odkazem na zprávu [stát. instituce]. S ohledem na procesní neúspěch žalobce (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) pak nezbylo, než žalobci nepřiznat náhradu nákladů řízení.