20 C 35/2023-58 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu [okres] dne 5. 6. 2022 a doplněnou dne 27. 4. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 065Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], s tím, že toto vozidlo je evidováno v Centrálním registru vozidel jako provozované. Toto vozidlo bylo v době od 14. 3. 2020 do 31. 5. 2020 bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky v součtu odpovídající denní sazbě 35 Kč za celkem 79 dní, tedy částky ve výši 2 765 Kč a částky ve výši 300 Kč, představující náklady na jeho uplatnění, celkem tedy 3 065 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 30. 11. 2020. Žalovaný však neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žádná z účastníků se nedostavil na jednání soudu konané dne 13. 3. 2023. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] a kupní smlouvy ze dne 5. 3. 2016 vyplývá, že žalovaný je vlastník automobilu [registrační značka], [VIN kód] s objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, a to v období od 5. 3. 2016 do současnosti. Dne 16. 9. 2020 adresovala žalobkyně výzvu žalovanému k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno], a to v sazbách uvedených v odstavci prvním odůvodnění. Výzva byla žalovanému adresována na adresu [adresa žalovaného]. Výzvu si žalovaný nepřevzal a byla pouze vhozena do domovní schránky. <i>4. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>5. Podle § 4 shora uvedeného zákona, Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6).</i> <i>6. Podle § 18 odstavec 12 shora uvedeného zákona Kancelář využívá k plnění úkolů podle tohoto zákona údaje ze základního registru obyvatel, údaje z informačního systému evidence obyvatel, údaje z informačního systému cizinců, údaje z informačního systému evidence občanských průkazů nebo údaje z informačního systému evidence cestovních dokladů v rozsahu a za podmínek podle zákona upravujícího pojišťovnictví obdobně jako pojišťovna.</i> 7. V dané věci nemá soud nárok žalobkyně za důvodný. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem automobilu [registrační značka], [VIN kód] s objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, a to v období nejméně od 5. 3. 2016 do současnosti. Soud má za prokázané, že v uvedené době nebylo vozidlo žalovaného řádně pojištěno. Právo žalobkyně na zaplacení tzv. příspěvku podle § 4 zák. č. 168/1999 Sb., který pro dané vozidlo činí 35 Kč za den, sice vzniklo, ale žalobkyně neprokázala, že by žalovanému řádně odeslala výzvu k zaplacení dlužné částky ve smyslu ustanovení § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. Výzva byla totiž žalovanému odeslána na adresu [adresa žalovaného] adresu hlášeného trvalého pobytu z centrální evidence obyvatel (tj. [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo], platnou od 1. 12. 2017 i k datu podání žaloby). Tuto výzvu si žalovaný nepřevzal a byla pouze vhozena do domovní schránky. Tím, že se žalobkyně nedostavila na jednání, nemohl ji soud poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o tom, aby vysvětlila, z jakého důvodu nebyla výzva zasílána na adresu trvalého pobytu, přestože žalobkyně k plnění úkolů podle zákona využívá údaje ze základního registru obyvatel, údaje z informačního systému evidence obyvatel, údaje z informačního systému cizinců, údaje z informačního systému evidence občanských průkazů nebo údaje z informačního systému evidence cestovních dokladů (§ 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb.). Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní o tom, že žalovanému odeslala výzvu podle § 4 odst. 6 a 7 zákona č. 168/1999 Sb. na adresu, na které by se žalovaný mohl s takovou výzvou seznámit. Soud upozorňuje, že žalobkyně byla na tuto skutečnost upozorněna již přípisem ze dne 24. 4. 2023. Pokud na něj žalobkyně reagovala sdělením, že žalobkyně odeslala výzvu na adresu uvedenou v kupní smlouvě, pak se mýlí, jelikož v kupní smlouvě je uvedena adresa [obec a číslo] a nikoliv [obec a číslo]. Žalobkyně soudu nijak nevysvětlila a ani neprokázala, proč žalovanému doručovala na tuto adresu a z jakého důvodu by s odesláním výzvy na adresu uvedenou v kupní smlouvě měly být spojeny účinky vzniku nároku na úhradu příspěvku. Jinými slovy pokud žalobkyně soudu neprokázala, že sám žalovaný jí sdělil, že žádá doručovat písemnosti na jinou adresu, než adresu trvalého pobytu, lze mít povinnost stanovenou v § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. za splněnou pouze v případě odeslání výzvy na adresu trvalého pobytu Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.). 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl zcela úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Jelikož mu však žádné náklady nevznikly, nebyla jejich náhrada přiznána žádnému z účastníků.