36 C 112/2023-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 744 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne 30. 6. 2022 řídil [značka automobilu], [registrační značka], a v 1:42 hodin způsobil v ulici [ulice] u domu [adresa] v [obec] dopravní nehodu, když se plně nevěnoval řízení a levým bokem automobilu se střetl s pravou zadní částí přívěsu [značka automobilu], [registrační značka], tahače [značka automobilu], [registrační značka], který byl zaparkován při levém okraji vozovky. Aniž by žalovaný splnil svou zákonem stanovenou povinnost přivolat na místo dopravní nehody Policii ČR, z místa dopravní nehody ujel a následně utekl. Lustrací osoby žalovaného v registru řidičů bylo zjištěno, že žalovaný byl veden jako neřidič, měl platnou blokaci řidičského oprávnění a žalovanému byl rozhodnutím [stát. instituce] č. j. [spisová značka] vysloven platný zákaz řízení motorových vozidel od 20. 4. 2022 do 20. 10. 2023. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 4. 2022. Ke zranění osob během dopravní nehody nedošlo. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Z titulu pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno] k [značka automobilu], vyplatil žalobce v souvislosti s pojistnou událostí [číslo] poškozené společnosti [právnická osoba] dne 2. 12. 2022 pojistné plnění ve výši 9 744 Kč za poškození přívěsu tahače [anonymizováno]. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobci nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnil, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 9 744 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný prostřednictvím žalobcova právního zástupce písemně vyzván předžalobní výzvou dle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ze dne 20. 1. 2023, zaslanou na jedinou žalobci známou adresu žalovaného. Předžalobní výzva se však žalobci vrátila zpět. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu bez nařízení ústního jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal souhlas žalované s takovýmto postupem soudu. 4. Z předložených listinných důkazů a to zejména: zelené karty, dopisu z 25. 8. 2020, detailu pojistné smlouvy vozidla, detailu relace o dopravní nehodě, fotografií, uplatnění práva na zaplacení zažalované částky ze dne 5. 12. 2022 adresovaného žalovanému, sdělení výše pojistného plnění ze dne 1. 12.2022, uplatnění nároku z povinného ručení a oznámení škodné události, zápisu o poškození motorového vozidla, faktury č. [rok] [číslo], dokladu o vyplacení pojistného plnění, předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2023 byly zjištěny skutečnosti, které zcela korespondují se žalobními tvrzení, pročež soud pro stručnost na ně odkazuje a ve zkratce ke skutkovému stavu uvádí, že z těchto listin vyplývá jak aktivní legitimace žalobce v tomto sporu, tak i škodné jednání žalovaného, vznik a výše pojistného plnění a další okolnosti popsané v bodu 1 tohoto rozsudku. <i>5. Dle ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištění bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Dle písm. g) téhož ustanovení platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku. Dle písm. h) téhož ustanovení platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo.</i> 6. Soud po konfrontování skutkových tvrzení s obsahem předložených listin dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo totiž spolehlivě zjištěno, že žalobce coby pojistitel plnil za žalovaného škodu, kterou měl žalovaný plnit sám s odkazem na shora citovaného ust. § 10 odst. 1 písm. c), g) a h) zákona č. 168/1999 Sb. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas důvodně požadovanou částku, dostal se dle § 1970 o. z. do prodlení s plněním jeho povinností, pročež posoudil soud důvodným i nárok žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř., kdy žalobce, který byl ve věci úspěšný, vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze 3 úkonů právní služby po 200 Kč (tj. celkem 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby, 3 režijních paušálů po 100 Kč (tj. celkem 300 Kč) dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení představuje částka 1 489 Kč. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobce vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobce podal několik stovek obdobných návrhů. 8. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádné důvody, pro které by měla být stanovena lhůta delší.