36 C 12/2023-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 630 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je evidován jako vlastník/provozovatel motorového vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] s tím, že toto vozidlo je evidováno v Centrálním registru vozidel jako provozované. Toto vozidlo bylo v době od 11. 7. 2021 do 30. 9. 2021 bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky v součtu odpovídající denní sazbě 65 Kč za celkem 82 dní, tedy částky ve výši 5 330 Kč a částky ve výši 300 Kč, představující náklady na jeho uplatnění, celkem tedy 5 630 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 9. 4. 2022, žalovaný však neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na dny 12. 4. 2023 a 3. 5. 2023. Žalovaný se k jednáním bez omluvy a bez důvodné žádosti o odročení jednání nedostavil, byť mu byla předvolání řádně a včas (§ 115 odst. 2 o. s. ř.) doručena. Soud tudíž jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Zástupce žalobkyně při ústním jednání dne 12. 4. 2023 k žalobkyní předloženým smlouvám (zprostředkovatelská smlouva z 10. 6. 2021 a kupní smlouva z 20. 6. 2021) uvedl, že považuje převod vlastnického práva ze žalovaného na kupujícího p. [příjmení] [jméno] za nedostatečně prokázaný a navrhl k důkazu vyjádření zprostředkovatele prodeje společnost [právnická osoba] a ztotožnění osoby kupující přes základní registry. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 24. 1. 2022 a potvrzení [stát. instituce] vyplývá, že žalovaný je veden v registru silničních vozidel jako provozovatel a vlastník motorového vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] a to v době od 11. 7. 2021 do 30. 9. 2021. Dne 24. 1. 2022 adresovala žalobkyně výzvu žalovanému k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno], a to v sazbě 65 Kč denně za 82 dní, když pojištěním odpovědnosti nebylo pokryto shora uvedené období. Následně byl žalovaný upomínkou ze dne 27. 4. 2022 upomínán k uhrazení dlužné částky. Z listiny založené ve spise na č. l. 8 označené jako„ přijali jsme Vaše sdělení – [obec] [anonymizována dvě slova]“ vyplývá, že žalovaný oznamoval žalobkyni, že v daném období nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla, neboť vozidlo dne 21. 6. 2021 prodal p. [příjmení] [jméno]. Ze zprostředkovatelské smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ze dne 10. 6. 2021 se podává, že společnost se zavázala pro žalovaného zprostředkovat prodej vozidla [registrační značka] a žalovaný se za to společnosti zavázal zaplatit provizi. Z kupní smlouvy ze dne 20. 6. 2021 uzavřené mezi žalovaným a kupujícím [příjmení] [jméno] se podává, že žalovaný prodal vozidlo [registrační značka] kupujícímu za cenu 25 000 Kč s tím, že k přechodu vlastnického práva dojde okamžikem zaplacení kupní ceny. Za prodávajícího podepsal smlouvu jednatel společnosti, jak vyplývá z přípisu [právnická osoba] z 2. 5. 2023, ve kterém jednatel této společnosti uvádí, že osobu kupujícího ztotožnil předložením pasu kupujícího a následně s ním za žalovaného uzavřel kupní smlouvu na základě smlouvy o zprostředkování. Pokud jde o úhradu kupní ceny, ta byla složena v hotovosti při podpisu smlouvy. Soud další žalobkyní označené důkazy (ztotožnění osoby kupující) zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného. <i>5. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>6. Podle § 4 shora uvedeného zákona, Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatele vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla (odst. 2). (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6).</i> <i>7. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.</i> <i>8. Podle § 2a téže vyhlášky výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.</i> 9. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný nebyl v období požadovaném žalobkyní vlastníkem ani provozovatelem vozidla uvedeného v bodě 1 tohoto rozsudku, jak vyplývá mj. z jeho prohlášení na č. l. 8 spisu, kupní smlouvy a sdělení zprostředkovatele prodeje. S ohledem na zaplacení kupní ceny totiž dle kupní smlouvy přešlo vlastnické právo na kupujícího a to ke dni 20. 6. 2021. Byť je žalovaný zapsán v registru vozidel jako vlastník vozidla, je zcela evidentní s ohledem na obsah kupní smlouvy a prohlášení zprostředkovatele, že faktickým vlastníkem ani provozovatelem v žalovaném období nebyl. Těmito listinnými důkazy (předloženými žalobkyní) byla vyvrácena (vyvratitelná) právní domněnka o osobě vlastníka/provozovatele dle § 4 odst. 2 citovaného zákona. Domáhala-li se tudíž žalobkyně zaplacení příspěvků za dobu od 11. 7. 2021 do 30. 9. 2021 po žalovaném, pak je zřejmé, že tomuto povinnost k placení příspěvků dle shora uvedených zákonných ustanovení nevznikla, neboť nebyl vlastníkem ani provozovatelem tohoto vozidla již od 20. 6. 2021 a soud tak žalobu pro nedostatek pasivní legitimace zamítl. Žalobkyně, ač si byla vědoma existence kupní smlouvy a prohlášení žalovaného (č. l. 8), které soudu sama předložila, i tak podala žalobu na zaplacení proti žalovanému, byť si musela být vědoma nedostatku pasivní legitimace. Závěrem soud podotýká, že žalobkyně byla soudem poučována k prokázání pasivní legitimace žalovaného při prvém jednání dne 12. 4. 2023, avšak břemeno důkazní neunesla s ohledem na výsledky důkazního řízení (výrok I.). 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by žalovanému příslušelo právo na náhradu nákladů řízení jako procesně úspěšnému účastníkovi. Z obsahu spisu se však podává, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).