36 C 159/2023-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 186 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce uzavřel s žalovaným a dále s další dlužnicí dohodu o narovnání ze dne 26.6.2018 (dále jen dohoda), na jejímž základě se mj. žalovaný zavázal žalobci uhradit částku 184.117 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6.000 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářních měsíce, počínaje 9/2018 kterou současně uznal co do důvodu a výše a. Na základě citované dohody žalovaný současně uznal předmětnou částku co do důvodu a výše jako svůj závazek. Splátky byly sjednány pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení kterékoliv splátek ve sjednané výši či termínu. Dopisem ze dne 17.9.2019 žalobce vyzval žalovanéhou k úhradě dlužných splátek a upozornil jej na možnost zesplatnění celého dluhu. Předžalobní upomínkou/zesplatněním ze dne 5.5.2020 žalobce předně zesplatnil dlužnou částku za využití sjednané ztráty výhody a splátek a současně vyzval žalovaného k úhradě tehdy dlužné částky a to nejpozději do 22.5.2020. Následně a konečně žalobce vyzval žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 30.3.2023 s upozorněním na vymáhání dluhu soudní žalobou. Žalovaný, resp. dlužníci, podle shora citované dohody k dnešnímu dni žalobci uhradili postupně částku 78.931 Kč, viz přehled plateb, čímž stávající dluh činí částku 105.186 Kč, která je předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes shora citovanou upomínku žalobci ničeho dalšího na dluh neuhradil, je žalobce nucen podat tento návrh. Žalobce uplatňuje touto žalobou jistinu dluhu 105.186 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. a to ode dne 23.5.2020, tj. ode dne následujícího po dni (22.5.2020) určeného předžalobní upomínkou/zesplatněním ze dne 5.5.2020 k dobrovolnému splnění zesplatněného dluhu.“ 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci řízení uzavřeli dne 26. 6. 2018 dohodu o narovnání dle § 1903 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), přičemž na straně věřitele vystupovala žalobkyně a na straně dlužníků žalovaný a paní [jméno] [příjmení]. Kontrahenti učinili nesporné, že mezi věřitelem coby zhotovitelem a dlužníky jako objednateli byla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o dílo, smlouva o dílo na projektovou dokumentaci a smlouva příkazní [číslo] ze dne 13. 10. 2014 a smlouva o dílo [číslo] ze dne 2. 3. 2015. Dílo nebylo ke dni podpisu narovnání dokončeno, když dlužníci nezaplatili věřiteli zálohu ve výši 510 514 Kč dle čl. IV. odst. 1 písm. a) smlouvy o dílo ze dne 2. 3. 2015. Dlužníci uhradili věřiteli pouze částku ve výši 170 000 Kč jako zálohu na projektovou dokumentaci. Hodnotu do doby podpisu narovnání věřitel vyčíslil částkou 354 117 Kč, což poníženo o zaplacenou zálohu ve výši 170 000 Kč představuje nedoplatek ve výši 184 117 Kč. Věřitel dále vyúčtoval dlužníkům smluvní pokutu ve výši 484 200 Kč, na jejíž úhradě netrvá. Mezi účastníky bylo sporné, zda má věřitel nárok na uvedený doplatek díla ve výši 184 117 Kč, zda mu vznikl smluvní nárok na jakoukoliv smluvní pokutu a zda jsou uvedené smlouvy ukončeny či nikoliv, pročež kontrahenti uzavřeli smlouvu o narovnání, kterou se dlužníci zavázali uhradit věřiteli částku ve výši 184 117 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč splatných ke každému 25. dni v měsíci počínaje [číslo] pod sankcí splátek v případě nezaplacení byť jedné z nich. Dlužníci uznali co do důvodu i výše částku ve výši 184 117 Kč za právoplatný dluh ve smyslu ust. § 2053 a násl. o. z. Věřitel se vzdal práva na vyúčtování jakékoliv smluvní pokuty a rovněž se strany dohodly na ukončení smluvních vztahů. Dohoda o narovnání ze dne 26. 6. 2018 je všemi stranami vlastnoručně podepsána. Výzvou ze dne 17. 9. 2019 byli dlužníci vyzváni k zaplacení dlužných částek, kdy se dostali do prodlení se splátkami za měsíce duben – srpen 2019 v celkové výši 30 000 Kč. Dopisem ze dne 5. 5. 2020 věřitel zesplatnil zbylou část jistiny ve výši 142 117 Kč a vyzval dlužníky k zaplacení dlužné částky do 22. 5. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 3. 2023 vyzvala žalobkyně dlužníky k zaplacení s upozorněním na soudní uplatnění pohledávky. Z výpisu ISIR žalovaného vyplývá, že žalovaný byl sice v úpadku, který byl řešen oddlužením, avšak usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2022 došlo ke zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení z důvodu neplnění splátkového kalendáře žalovaným (č. j. [insolvenční spisová značka]). Současně bylo zjištěno ze zpráv o plnění oddlužení, že žalovaný na souzenou pohledávku uhradil v průběhu insolvenčního řízení částku ve výši 26 211,77 Kč, tedy částku, kterou žalobkyně s odkazem na listinu na č. l. 8 spisu označenou jako„ platby [celé jméno žalovaného]“ zohlednila s tvrzením, že žalovaný uhradil na pohledávku částku v celkové výši 78 931 Kč (tedy částku daleko přesahující částky vymožené v insolvenčním řízení). Bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak. <i>5. Podle § 1723 odst. 1 o. z. platí, že závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.</i> <i>6. Podle § 1903 odst. 1 o. z. platí, že dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.</i> <i>7. Podle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 8. Soud po konfrontaci skutkových tvrzení s obsahem listinných důkazů a právní úpravy dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. Strany mezi sebou dne 26. 6. 2018 uzavřely platnou dohodu o narovnání, ve které si narovnaly dosud mezi nimi sporná práva a povinnosti, jíž se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku ve výši 184 117 Kč formou splátkového kalendáře pod sankcí okamžitého zesplatnění v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky. Žalovaný si řádně neplnil své povinnosti, pročež žalobkyně důvodně přistoupila shora specifikovaným dopisem k zesplatnění pohledávky k 22. 5. 2020. Jelikož žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, domáhala se žalobkyně rovněž důvodně svého práva na zaplacení zákonných úroků z prodlení s odkazem na ust. § 1970 o. z., jejichž výše neodporuje vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. Soud nemá pochyb o důvodnosti uplatněného nároku i s odkazem na tu skutečnost, že žalovaný hmotněprávně dluh ve smyslu ust. § 2053 písemně uznal. Pokud je o výši jistiny, bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, pročež soud vycházel z doložených skutkových tvrzení žalobkyně o výši jistiny před úhradami (184 117 Kč) a úhradami žalovaného (78 931 Kč) rovnající se žalované částce. V minulosti vedené insolvenční řízení nemá vliv na splatnost pohledávky ani úroky z prodlení, neboť následně došlo ke zrušení oddlužení (viz shora uvedené usnesení insolvenčního soudu), pročež nutno nahlížet na v minulosti vedené insolvenční řízení žalovaného jako by ani nebylo (vyjma uspokojených částek v insolvenčním řízení, ke kterým soud přihlédl a které jsou zohledněny v zaplacené částce 78 931 Kč (viz č. l. 8 spisu –„ platby [celé jméno žalovaného]“)). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 908,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 260 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105 186 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč.