36 C 419/2022-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 4 455 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 689,78 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, a to a to s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, když nereagovala na výzvu žalobce ve smyslu ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. a stala se tak s účinností od ledna 2019 poplatníkem televizního poplatku. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila měsíční televizní poplatky po 135 Kč za období počínaje měsícem říjnem 2019 a konče měsícem červnem 2022 včetně, a dluží ke dni podání žaloby na jistině dluhu částku 4 455 Kč (tj. 33 měsíců x 135 Kč) a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 689,78 Kč z titulu prodlení žalované s úhradou televizních poplatků požadovaném do dne vyhotovení žaloby (do 14. 10. 2022). Žalobce jako příslušenství pohledávky uplatnil také 64 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, vyplývající z objednávky od společnosti [právnická osoba] 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání (k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), neboť bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu (bez nařízení ústního jednání) souhlasili – žalobce výslovně v žalobě a u žalované došlo k projevu souhlasu marným uplynutím lhůty podle § 101 odst. 4 o. s. ř. na základě výzvy soudu. 4. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence na adrese [adresa žalované], a to v lednu 2019, jak vyplývá z potvrzení [anonymizováno] a potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, výzvy k přihlášení poplatníka [anonymizována dvě slova] dle § 3 odst. 4 zákona ze dne 26. 6. 2018 a předávacího protokolu dodavatele energií ze dne 30. 8. 2016 a databáze na č. l. 9 spisu. Jelikož žalovaná na předchozí výzvu z 26. 6. 2018, ve které byla řádně poučena dle zákonných ustanovení, nereagovala, zaslal jí žalobce dopis z 28. 1. 2019, ve kterém jí sděluje, že ji zařazuje do evidence plátců televizního poplatku s účinností od ledna 2019. Žalovaná svoji povinnost platit televizní poplatky řádně neplnila a za období od října 2019 do června 2022 včetně nehradila měsíčně vždy částku 135 Kč, celkem tak ke dni podání žalobního návrhu dlužila žalobci na televizních poplatcích částku 4 455 Kč (výpis detailu dluhu na č. l. 12 p. v. spisu a 15). Žalovaná, ačkoliv o úhradu dlužné částky byla žalobcem prostřednictvím společnosti [právnická osoba], vyzývána, tuto částku do dnešního dne nezaplatila (objednávka u [příjmení] [příjmení], výzva žalobce ze dne 12. 7. 2022). <i>5. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Dle § 3 odst. 2 shora citovaného zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 3 odst. 4 citovaného zákona platí, že jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle § 6 shora citovaného zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Dle § 8 odst. 2 shora citovaného zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal.</i> <i>6. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.</i> 7. V dané právní věci má soud za zjištěné listinnými důkazy žalobce, že se žalovaná stala poplatníkem televizního poplatku za výše uvedené období, aniž poplatek zaplatila. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k zaplacení dlužného poplatku, aniž by na výzvu reagovala. Soud má tedy za zjištěné, že žalovaná dluží žalobci měsíční televizní poplatky po 135 Kč za období počínaje měsícem říjnem 2019 a konče měsícem červnem 2022 včetně, tedy žalovanou částku 4 455 Kč. Žalovaná se vždy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, za který dluží poplatek ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ocitla v prodlení se zaplacením dlužné částky, proto soud shledal oprávněným nárok žalobce včetně příslušenství žalované jistiny, a to ve formě zákonného úroku z prodlení, jehož výše odpovídá úpravě obsažené ve vládním nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci 4 455 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši za období od prvního dne prodlení každé jednotlivé dlužné částky do 14. 10. 2022 odpovídající částce 689,78 Kč, jakož i částku ve výši 64 Kč představující účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky, kterou soud posoudil optikou ust. § 513 občanského zákoníku jako příslušenství pohledávky. 8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci úspěšný a přísluší mu náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Přestože byl žalobce zastoupen v řízení advokátem, nepovažoval soud tyto náklady za účelně vynaložené, když žalobce je právnickou osobou vybavenou samostatným právním úsekem, a je tedy personálně i materiálně vybaven k tomu, aby sám uplatňoval nároky z titulu nezaplacených televizních poplatků, aniž by (byť relativně dočasně) odčerpával zdroje svých příjmů, kterými jsou převážně právě televizní poplatky. Soud v tomto smyslu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, v němž Ústavní soud konstatoval, že„ náhrada nákladů řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 484/2000 Sb. (pozn. byla zrušena nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., nyní je třeba aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) … je přiznávána úspěšnému účastníku řízení; v právě projednávaném případě tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu [anonymizováno]. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., které hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla skutečně výnosem rozpočtu [anonymizováno] (a zde tedy zůstává otevřená otázka stimulů s [anonymizována dvě slova] spolupracující advokátní kanceláře), nelze takovýto postup [anonymizováno] považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (srov. č. l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru [anonymizováno]; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama“. Soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. jako by advokátem, v řízení zastoupen nebyl. Náklady žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 obč