17 C 100/2024-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 26. 7. 2018 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem a poplatky v 60ti měsíčních splátkách po 4 218 Kč nejpozději do 20. 7. 2023. Svou povinnost řádně splácet úvěr však žalovaná nedodržela, když od splátky splatné dne 12. 6. 2023 začala být žalovaná v prodlení s plněním svých povinností. Úvěr byl splatný ke dni 20. 7. 2023. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 8 365,48 Kč, úvěrových poplatků ve výši 7 160 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu 13. 6. 2023 do 2. 11. 2023 částkou 470,56 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 13. 6. 2023 do 2. 11. 2023 ve výši 565,28 Kč a dále pak ze zákonného i smluveného úroku plynoucího z jistiny od 3. 11. 2023 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač o to byla upomínána. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalované, a to zejména prostřednictvím údajů zjištěných od žalované, které byly následně ověřeny dále z dostupných registrů.2. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se její souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 7. 2018 a dále ze sazebníku, všeobecných obchodních podmínek a úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, kterými žalobkyně upravila smluvní vztah se žalovanou bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout a dne 26. 7. 20218 žalované poskytla částku 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit úrok 8,50 % ročně, to vše v 60 měsíčních splátkách po 4 218 Kč. Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie vyplývá, že úvěr byl žalované vyplacen dne 26. 7. 2018 a poslední řádně uhrazená splátka byla zaplacena dne 12. 6. 2023. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dlužné částky, a to dle ust. § 142a o.s.ř..4. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru), a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, vztahuje se na smluvní vztah mezi účastníky i zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně postupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v tehdy platném znění, když před jeho poskytnutím řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele – žalované, ostatně z té skutečnosti, že žalovaná úvěr po dobu nejméně 4 let řádně splácela, je zřejmé, že v době uzavření smlouvy byla úvěruschopná. Žalobkyně vyúčtovala smluvní úroky i poplatky v souladu se smlouvou o úvěru. Žalovaná svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy nedostála, když řádně a včas neplatila splátky úvěru a dostala se tak do prodlení, načež žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu včetně příslušenství a poplatků. Jelikož žalovaná dluh i přes upomínání v plném rozsahu nezaplatila soud žalobě vyhověl. Žalobkyni byl přiznán podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 i zákonný úrok z prodlení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 206 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 525 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Dále soud přiznal nárok na náhradu tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč.