17 C 155/2024-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 31. 5. 2023 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr 40 000 Kč a dále dne 25. 9. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný nejenže nehradil smluvené splátky úvěru včas, ale na svoji osobu podal insolvenční návrh a žalobkyně tak oba úvěry v souladu se smlouvou zesplatnila (čl. 8), a to ke dni 2. 11. 2023. Na jistině dluží žalovaný celkem 131 681,79 Kč. Žalovaná částka dále sestává z úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru částkou 680,25 Kč a 2019,17, dále úroku 24,7 % p. a. a dále pak zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. plynoucího z jistiny do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač o to byl upomínána. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména prostřednictvím údajů zjištěných od žalovaného, které byly následně ověřeny z dostupných registrů.2. Soud žalovanému ustanovil opatrovníka postupem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. a po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 31. 5. 2023 a ze dne 25. 9. 2023, všeobecných obchodních podmínek, akceptace návrhu těchto smluv, souhrnného výpisu pohybu na účtu žalovaného č. , č. účtu, a struktury dluhů ke dni 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému částku 140 000 Kč. Pro případ, že žalovaný nebude řádně splácet poskytnutý úvěr anebo podá na svoji osobu insolvenční návrh bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěry zesplatnit. Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne 31. 5. 2023 (40 000 Kč) a dne 25. 9. 2023 (100 000 Kč) a že nebyl řádně splácen. Z výzev k úhradě dlužné částky ze dne 13. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěry zesplatnila ke dni 2. 11. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 3. 2023 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení. Z úvěrových smluv (čl. 9) a z tvrzení žalobkyně v žalobě bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala výši příjmu žalovaného a výši jeho výdajů a z výpisu z účtu žalovaného za dobu od března 2023 až dubna 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl úvěruschopný.4. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud opatrovník žalovaného namítal, že k uzavření smluv vůbec nedošlo, neboť v řízení nebyly předloženy listiny opatřené (elektronickým) podpisem žalovaného, pak soud konstatuje, že jednak smlouva o úvěru nemá zákonem stanovenou formu (nemusí být písemná) a jednak z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že mu finanční prostředky dle smluv byly poskytnuty. Navíc je obvyklé a obecně známé, že banky uzavírají smlouvy v prostředí internetového bankovnictví, do něhož je přístup zabezpečen, a nedochází tak k osobnímu (fyzickému) podpisu smluv. Takovéto skutečnosti není ve smyslu ust. § 121 o. s. ř. nutné v řízení dokazovat.5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, vztahuje se na smluvní vztah mezi účastníky i zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně postupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v tehdy platném znění, když před jeho poskytnutím řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného. Současně účtovala smluvní pokuty i poplatky v souladu se smlouvou o úvěru. Žalovaný svým povinnostem vyplývajícím ze smluv nedostál, když řádně a včas neplatil splátky úvěru a dostal se tak do prodlení, navíc na svoji osobu podal insolvenční návrh, načež žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěry zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu včetně příslušenství a poplatků. Jelikož žalovaný dluh i přes upomínání v plném rozsahu nezaplatil, soud žalobě vyhověl. Žalobkyni byl přiznán podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 i zákonný úrok z prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 468 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 268 Kč a dále soud přiznal žalobkyni, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., náhradu v paušální výši určené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. v § 2 odst. 3, kdy náhrada hotových výdajů činí 300 Kč za jeden úkon. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za čtyři úkony dle § 1 odst. 3 písm. 2x a), b), c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., kterými jsou výzva k plnění, návrh ve věci samé, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.