17 C 208/2024-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 22 345 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 8. 3. 2023 a dále částku 2 032,92 Kč jako smluvní pokutu za 90 dnů prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne 5. 2. 2023 distančním způsobem uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 17 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala finanční prostředky žalobkyni vrátit do sjednaného data splatnosti, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za objednané volitelné služby. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne 5. 2. 2023 ve výši 17 600 Kč. Splatnost úvěru byla smluvena na 7. 3. 2023, kdy vedle poskytnuté jistiny se žalovaná zavázala zaplatit i poplatek za službu „presto“ ve výši 165 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 580 Kč. Dále požadovala žalobkyně částku 2 032,92 Kč z titulu smluvní pokuty za období od 8. 3. 2023 do 6. 6. 2023. K úhradě nedošlo ani přes výzvu žalobkyně ze dne 24. 3. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. a za souhlasu žalobkyně soud rozhodl bez jednání.3. Soud z předložených listin dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 5. 2. 2023 bylo zjištěno, že se žalobkyně jako věřitel zavázala žalované jako dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 17 600 Kč se splatností dne 7. 3. 2023. Žalovaná si dále zvolila služby „presto“ za částku 165 Kč a dále si strany smluvily poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 580 Kč. RPSN činilo 1 567,74 %. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, s nimiž žalovaná vyslovila svůj souhlas. Žalobkyně soudu dále předložila i výpis o posouzení úvěruschopnosti, kopii OP žalované, listinu nazvanou autorizace ověření totožnosti a identifikovatelné příjmy, stejně tak přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z nichž vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a dne 5. 2. 2023 žalované na účet č. , č. účtu, zaslala částku 17 600 Kč. Stejné číslo účtu bylo uvedeno i ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobkyně, což plyne z předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2024 včetně podacího lístku.4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi účastníky řízení, je smlouvou neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 17 600 Kč uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 580 Kč a poplatek za okamžité vyplacení jistiny ve výši 165 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru, v tomto případě na dobu 1 kalendářního měsíce, je skrytým ujednáním úroku, tedy úplaty za poskytnutí peněz. Takto sjednaný úrok vyjádřený v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 312 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. O nemravnosti dále svědčí též kumulace takto vysokého úroku s dalšími poplatky, to vše doplněno o smluvní pokutu 0,1 % denně sjednanou ve smluvních podmínkách. Za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v únoru 2023 činila 9,56 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by úvěr bez ujednání o úrocích žalované neposkytla a proto je nutné hodnotit celou smlouvu jako neplatnou.7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo toliko na vrácení půjčené částky. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se obohatila o částku 17 600 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí uložil i povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne 24. 3. 2024, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dne 27. 3. 2024 a do 3 dnů od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 30. 3. 2024. Jelikož tak neučinila je od 31. 3. 2024 v prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy, a to včetně smluvní pokuty.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně úspěšná v 72,19 % (neúspěch 27,81 %), proto má právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 44,38 % (72,19 mínus 27,81). Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 976 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění) po 300 Kč dle § 14b odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. K této částce 1 200 Kč je třeba připočítat i sazbu DPH 21 % ve výši 252 Kč. Celková výše nákladů řízení představuje tak 2 428 Kč a 44,38 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 1 078 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobkyni přiznána.9. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.