17 C 368/2024-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 785,69 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 3. 2015 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru. Žalovanému mohl být na základě této smlouvy poskytnu kontokorentní úvěr až do částky 45 000 Kč, a to prostřednictvím účtu žalovaného č. , č. účtu, . Na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný ve sjednané lhůtě neuhradil, a proto byl po předchozím upozornění úvěr k 1. 9. 2023 zesplatněn.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez jednání vyslovila souhlas již v podané žalobě. Soud věc rozhodl podle § 115a ve spojení s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 24. 3. 2015, jejíž obsah byl určen i ve všeobecných obchodních podmínkách a ceníku, a dále z výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se právní žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému možnost čerpat úvěr až do částky 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splácet průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši na svůj bankovní účet, včetně úhrady smluveného úroku. Svou povinnost řádně splácet úvěr však žalovaný nedodržel, navíc úvěr přečerpal o 4 785,69 Kč, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 1. 9. 2023, když pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit. Tato skutečnost byla zjištěna dopisu ze dne 10. 7. 2023 a z výpisu z účtu. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení žalované částky.4. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení sporu. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Žalobkyně v řízení prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky, ale svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy nedostál, když řádně a včas neplatil splátky úvěru a dostal se tak do prodlení, načež žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu včetně příslušenství a poplatků. Jelikož žalovaný dluh i přes upomínání v plném rozsahu nezaplatil, soud žalobě vyhověl. Soud nemá pochybnosti o správnosti listin předložených žalobkyní a zároveň žalovaný žádné relevantní okolnosti neuzavření smlouvy či splnění svého závazku netvrdil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení byl žalobkyni přiznán podle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i zákonný úrok z prodlení, tak jak shora uvedeno.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 192 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 992 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (nikoliv 300 Kč jak se dožadovala žalobkyně), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.