17 C 83/2024-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 19. 4. 2018 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdil svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v hotovosti ve 14 ti měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobkyně vůči žalované v řízení uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % p. a. od 20. 4. 2018 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od 20. 6. 2019 do zaplacení.2. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádně doručeny dne 29. 4. 2024, a to na adresu bydliště na Slovensku. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřeli dne 19. 4. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15 000 Kč. Úvěr se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit ve 14 ti měsíčních splátkách po 1 948 Kč spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 444 Kč, odměnou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 750 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč a částkou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 původní věřitel , právnická osoba, . postoupil žalovanou pohledávku společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, a ta ji postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 9. 6. 2021.6. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v dubnu 2018 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 8,57 % ročně.7. Jak bylo zjištěno ze smlouvy ze dne 19. 4. 2018 dohoda o úplatě za poskytnutí úvěru v částce 6 750 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč, poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč neměla žádný specifický obsah. Úrok byl ve smlouvě sjednán v sazbě 15 % ročně. Sjednáním dalších poplatků za tzv. doplňkové, pro žalovanou naprosto nepotřebné služby, došlo k zastření cílů původního poskytovatele půjčky generovat různými poplatky další zisk. Při půjčce ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců se žalovaná zavázala vrátit částku celkem 27 272 Kč, tedy o 12 272 Kč více. Ke generování zisku má být u smlouvy o úvěru primárně určen úrok a pouze v konkrétně odůvodněných případech je žádoucí, aby vedle sjednaného úroku bylo možné ujednat i konkrétní poplatek, nicméně smluvená výše takového poplatku musí být přiměřená skutečným nákladům, které se smluvenou službou vzniknou. Poskytovatelé půjček či úvěrů mají vždy výdaje s administrativní činností, ale taková činnost by měla být kryta ze smluveného úroku nebo by měl být poplatek za specifickou administrativní činnost dostatečně konkretizován, aby bylo zřejmé, jak je daný obchod odlišen od běžných obchodů daného typu, kde ke krytí nákladů na administrativní činnost postačí sjednaný úrok. Pokud by částka 12 272 Kč nebyla skryta za různé poplatky a byla přiznána jako úrok za půjčku, znamenalo by to úročení půjčky sazbou 81 % p. a. Tento úrok několikanásobně překračuje úrok v té době obvyklý ve výši 8,57 % p. a.8. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.11. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy, a navíc další část úroku byla zastřeně sjednána jako poplatek za různé služby. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru. K tomu jen na okraj poznámka, že právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalované nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaná na jeho podmínky v podobě sjednání různých poplatků (představujících zastřený zisk věřitele tedy úrok) nepřistoupila.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Úvěrová smlouva mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . nebyla uzavřena platně. Žalobkyni tak náleží bezdůvodné obohacení, kterého se žalované v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaná obdržela na základě smlouvy ze dne 19. 4. 2018 částku 15 000 Kč bez právního důvodu, je povinna žalobkyni jako právnímu nástupci původního věřitele uhradit nesplacenou část jistiny, tedy částku 15 000 Kč (uhradila před podáním žaloby 0 Kč), a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Je zřejmé, že žalované muselo být známo, do kdy má poskytnuté peněžní prostředky vrátit (19. 6. 2019) a nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení. Žalobkyni byly tyto zákonné úroky přiznány za období od 20. 6. 2019 do zaplacení.14. V ostatních žalobou vznesených nárocích (smluvní úrok) byla žalobkyně s ohledem na shora uvedený právní závěr o neplatnosti smlouvy neúspěšná a žaloba byla v této části zamítnuta.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení, pokud jde o jistinu zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Právní zástupce dle svého sdělení není plátcem DPH a tudíž nebyla k nákladům tato daň připočtena.