20 C 54/2024-102 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 2. 2024 a doplněnou dne 7. 3. 2024 domáhal zaplacení částky 58 658 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 2. 2. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná jako zaměstnavatel uzavřela dne 1. 6. 2016 s žalobcem jako zaměstnancem pracovní smlouvu, a to s druhem sjednané práce „přípravář výroby“, a to na dobu určitou do 31. 5. 2017 (dále jen jako „pracovní smlouva“). Výpovědí ze dne 24. 3. 2017 rozvázala žalovaná s žalobcem pracovní poměr založený pracovní smlouvou, a to z důvodu dle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako „ZP“). Následně dne 13. 4. 2017 došlo ze strany žalované k okamžitému zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP, tedy pro zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Žalobce byl následně dne 14. 4. 2017 Úřadem práce České republiky – krajskou pobočku v , Anonymizováno, , kontaktní pracoviště , adresa, (dále jen jako „úřad práce“) zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a dne 20. 4. 2017 požádal o podporu v nezaměstnanosti. Úřad práce však dne 21. 4. 2017 rozhodl o tom, že se žalobci podpora v nezaměstnanosti nepřiznává, neboť žalobce dle úřadu práce nezískal v rozhodném období dobu důchodového pojištění v délce alespoň 12 měsíců a současně protože v době 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů byl se žalobcem skončen pracovní poměr z důvodu dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Protože byl žalobce toho názoru, že žalovaný v případě rozvázání předmětného pracovního poměru postupoval v rozporu s právními předpisy, domáhal se žalobou ze dne 7. 6. 2017 u soudu (mimo jiné) určení neplatnosti výpovědi podané dne 24. 3. 2017 i okamžitého zrušení pracovního poměru podaného dne 13. 4. 2017, kdy Okresní soud , adresa, -, Anonymizováno, v dané věci vydal dne , datum, rozsudek č. j. , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým rozhodl tak, že žalobě vyhověl, tedy dovodil že předmětná výpověď z pracovního poměru i okamžité zrušení pracovního poměru jsou neplatné. Tento rozsudek byl potvrzen Krajským soudem v , Anonymizováno, . V případě, kdy bylo v dané věci pravomocně rozhodnuto soudy o tom, že žalovaný při ukončení předmětného pracovního poměru postupoval v rozporu se zákonem, a že jak výpověď, tak okamžité zrušení pracovního poměru, jsou právními jednáními neplatnými, je nutno nahlížet na předmětný pracovní poměr jako by trval až do 31. 5. 2017 (tedy po celou dobu trvání pracovní smlouvy). V takovém případě je žalobce toho názoru, že by mu vznikl dle § 39 odst. 1 zákona o zaměstnanosti nárok na podporu v nezaměstnanosti. Celková výše podpory v nezaměstnanosti by činila 58 658 Kč a protože podle žalobce podpora v nezaměstnanosti nebyla přiznána výlučně z důvodu neplatného (protiprávního) okamžitého zrušení pracovního poměru odpovídá žalovaná za její nepřiznání, proto se domáhá zaplacení této částky jako škody po žalované.2. Žalovaná proti podané žalobě mimo jiné namítala, že rozvázání pracovního poměru ze strany žalované nebylo jedinou příčinou, pro kterou žalobce nesplnil podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti: dalšími příčinami, které se na následku v podobě nepřiznání podpory v nezaměstnanosti podílely byly následující okolnosti: vyčerpání celé podpůrčí doby v rámci vedení v evidenci uchazečů v období od 20. 01. 2014 do 08. 02. 2016, absence doby důchodového pojištění v období od 14. 04. 2015 do 01. 06. 2016. Doplnila, že vznik škody v podobě ušlé podpory v nezaměstnanosti byl způsoben nikoliv příčinou jedinou, ale i dalšími, které jsou na jednání žalované nezávislé.3. Mezi účastníky bylo nesporné, že pracovní poměr mezi žalobcem (zaměstnancem) a žalovanou (zaměstnavatelem) byl sjednán na dobu určitou od 1. 6. 2016 do 31. 5. 2016. Žalobce dne 24. 3. 2017 obdržel výpověď z pracovního poměru a dne 13. 4. 2017 okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu zvlášť hrubého porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Od 7. 6. 2017 se žalobce u Okresního soudu , adresa, -, Anonymizováno, domáhal určení neplatnosti výpovědi i okamžitého zrušení pracovního poměru. Okresní soud , adresa, -, Anonymizováno, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, rozhodl, že výpověď i okamžité zrušení pracovního poměru jsou neplatné (výroky I. a II.). Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobce byl úřadem práce dne 14. 4. 2017, zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a dne 20. 4. 2017 požádal o podporu v nezaměstnanosti, která mu nebyla přiznána z důvodu nezískání doby důchodového pojištění a současně proto, že s ním byl okamžitě skončen pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Mezi účastníky bylo též nesporné, že žalobce jinou žádost o podporu v nezaměstnanosti, než tu ze dne 20. 4. 2017 nepodal. Soud vzal podle § 120 odst. 3 o.s.ř. tato nesporná tvrzení za svá skutková zjištění. Pravdivost nesporných tvrzení se podává taktéž z provedených důkazů.4. Z rozsudku Okresní soud , adresa, -, Anonymizováno, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , datum, , č. j. , spisová značka, , soud dále zjistil, že žalobce dopisem ze dne 29. 3. 2017sdělil žalované, že vytýká neplatnost výpovědi a požádal o dodržování povinností zaměstnavatele. Dopisem ze dne 27. 4. 2017 pak vytkl neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a trval na dalším zaměstnávání a uplatnil nárok na náhradu mzdy do skončení pracovního poměru. Náhrada mzdy za období od 28. 4. 2017 do 31. 5. 2017 byla žalobci přiznána v požadované výši 35 669,05 Kč včetně úroku z prodlení, a to výrokem III. citovaného rozsudku.5. Skutková zjištění uvedená v odstavcích 3 a 4 odůvodnění lze s ohledem na právní posouzení soudu považovat pro zestručnění též za závěr soudu o skutkovém stavu věci. Ostatní účastníky navrhované důkazy nebyly soudem prováděny s ohledem na jejich nadbytečnost z důvodu právního posouzení soudu.6. Podle § 275 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec, jeho povinnost k náhradě se poměrně omezí.7. Soud na základě zjištěného skutkového stavu shora v odstavcích 3. a 4. a po právním posouzení dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. K závěru o tom, že žalovaná odpovídá žalobci za vznik újmy musí být v obecné rovině splněny současně 3 podmínky, a to vznik újmy na straně poškozeného (žalobce), protiprávní jednání žalované a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a újmou žalobce. V dané věci však není splněna poslední podmínka. Žalovaná jednala protiprávně, když výpověď z pracovního poměru ze dne 24. 3. 2017 i okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 13. 4. 2017 byly pravomocným rozhodnutím soudu shledány za neplatné. Žalobci skutečně vznikla újma, když mu nebyla rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , přiznána podpora v nezaměstnanosti. Mezi protiprávním jednáním žalované a újmou žalobce však není vztah příčiny a následku (příčinné souvislosti), protože pro zamítnutí žádosti žalobce o podporu v nezaměstnanosti existoval další (zcela samostatný) důvod podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb. Proto soud žalobu výrokem I. v celém rozsahu zamítnul.8. Ohledně vztahu příčinné souvislosti vycházel soud z výkladu zaujatého Nejvyšším soudem, který v usnesení ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, uvedl, že „o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku“. V rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 237/2013, Nejvyšší soud vyložil, že „je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou ji