20 C 7/2024-91 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 11. 2023a doplněnou dne 12. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 382 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „banka") a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalované byl poskytnut revolvingový úvěr a vydána kreditní karta č. , hodnota, . Žalovaná se zavázala hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek. Svůj závazek splácet úvěr řádně a včas neplnila a dostala se s hrazením splátek do prodlení. Banka využila svého práva a prohlásila dne 23. 2. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaná k tomuto dni byla v prodlení. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 8 837,51 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 853,82 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 545 Kč spočívajících v částce 5x 49 Kč za vedení karty, 4x 600 Kč za zaslání upomínky a 3x 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 724,36 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 uzavřenou mezí žalobkyní a bankou. Žalovaná ničeho nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené žalované do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 1. 2022 soud zjistil, že banka umožnila žalovanému čerpat z kreditní karty úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaná byla povinna splácet úvěr ve splátkách ve výši 2% vyčerpaného úvěrového rámce spolu se sjednanými úroky 22,99 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné produktové podmínky banky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku poplatků banky soud zjistil, že banka si účtovala 300 Kč měsíčně za přečerpání úvěrového rámce a 600 Kč za upomínku. Dopisem ze dne 24. 2. 2023 banka zesplatnila úvěr, když k tomuto datu činil celkový dluh žalované 13 236,33 Kč, z toho 3 545 Kč poplatky a 853,82 Kč úroky (dopis). Výše dlužné jistiny poplatků a úroků vyplývá interní listiny banky nazvané platební historie. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla bankou převedena na žalobkyni.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalované revolvingový úvěr, který žalovaná čerpala a podle výpisu ke kreditní kartě činil zůstatek ke dni 24. 2. 2023 – 12 636,33 Kč. Žalovaná se však dostala se splácením aktuálně čerpaného úvěru do prodlení. Proto předchůdce žalobkyně využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Pohledávka za žalovanou byla převedena na žalobkyni. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované jistiny 12 382,51 Kč, tak i co do smluveného úroku a úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.7. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. č. 186/2020 Sb., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.8. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou zesplatněného úvěru dne 11. 3. 2023 (zesplatnění úvěru), uplatní se pro požadovaný úrok od 10. 6. 2023 do zaplacení omezení podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud výrokem II. zamítl požadavek na přiznání úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 8 837,51 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.9. Žalobkyně měla ve věci převážný úspěch as její neúspěch byl pouze nepatrný, má proto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně účelně vynaložila náklady na řízení v rozsahu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále za úkony v rozsahu, za něž přísluší náhrada nezastoupenému účastníku řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Tyto úkony sestávají toliko z předžalobní výzvy a podání žaloby. Celkové náklady žalobkyně tedy činí částku 1 000 Kč (SOP 800 a náhrada 2x 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.).10. Žalobce je inkasní agenturou, přičemž členy orgánů jsou též advokáti, včetně zastupujícího advokáta Maška. Nechá-li se za těchto okolností žalobkyně zastupovat advokátem a požaduje-li za toto zastoupení náklady, resp. jejich náhradu (a to ať již je, či není tento advokát jejím statutárním orgánem, menšinovým, či většinovým akcionářem), lze náklady na právní zastoupení hodnotit jako nikoli účelně vynaložené. Soud k tomu dále podotýká, že žalobci není nikterak upřeno právo na právní pomoc, pouze jsou jím vynaložené náklady na zastoupení posouzeny jako nikoli účelně vynaložené. K tomu blíže nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 585/17, ze dne 10. 4. 2018 a zástupci žalobkyně známé rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č.j. 25 Co 173/2023 – 164.