21 C 285/2024-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 11 796,49 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky došlo dne 10. 8. 2023 prostřednictvím elektronické komunikace k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 7. 9. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 440 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila ničeho, nicméně poté uhradila žalobkyni dne 30. 10. 2023 částku 1 150 Kč, dne 5. 12. 2023 částku 4 500Kč, dne 11. 12. 2023 částku 2 000 Kč a dne 18. 12. 2023 částku 1 000 Kč. Žalobkyně po žalované kromě nesplacené části jistiny požadovala rovněž smluvní pokutu za prodlení s plněním v celkové výši 1 782,49 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána emailovou zprávu, přičemž elektronická komunikace byla mezi účastníky založena samotnou smlouvu o úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila, soud proto její souhlas předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z žádosti o poskytnutí úvěru 866878 a vyhodnocení úvěru schopnosti a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 8. 2023, bylo zjištěno, že žalobkyně se touto zavázala žalované poskytnout bezhotovostně úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 5 440 Kč, a to jednorázově do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Výše RPSN byla sjednána na 8 553 %, roční úroková sazba byla sjednána jako 0 %. Pro případ prodlení se splácením se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému má soud za prokázané z Potvrzení o provedené odchozí platbě , právnická osoba, . a ze zprávy téže banky ze dne 9. 9. 2024, která rovněž potvrzuje, že majitelem účtu, na který byla částka 12 000 Kč zaslána, byla žalovaná. Z tvrzení žalobkyně, za situace kdy žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak, vzal soud za prokázané, že žalovaná dosud na svůj dluh uhradila částku 8 650 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 17. 4. 2024 a ze skenu emailu, prostřednictvím kterého byla tato výzva odeslána, má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že lhůta k případné dobrovolné úhradě činila 7 dnů.5. Ostatní listinné důkazy předkládané žalobkyní, zejména fotografii občanského průkazu žalované, výpisu ze služby Kontomatik a výpisu z REPI (Registr platebních informací), nebyly k důkazu s ohledem na právní posouzení věci prováděny pro nadbytečnost.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., kdy tuto shledal soud za absolutně neplatnou z důvodu ujednání v rozporu s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč uhradit dále částku ve výši 5 440 Kč, označenou jako poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Tato částka je sice ve smlouvě nazvána jako poplatek, nicméně představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil poskytovatel úvěru navodit, když ve smlouvě uvedl úrokovou sazbu ve výši 0 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 582,8 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností do 1 roku včetně v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2023 činila cca 7,71 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Takto extrémně vysoká úroková sazba pak dle názoru soudu nemůže reflektovat ani krátkodobost poskytnutého úvěru (28 dní) a s tím spojenou rizikovost celého obchodu. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 12 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná dosud vrátila částku 8 650 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení ve výši 3 350 Kč vrátila žalobkyni. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě, ve které byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vrácení dluhu. Žalobkyně email s předžalobní výzvou odeslala žalované dne 17. 4. 2024, 7denní lhůta k úhradě uplynula dne 24. 4. 2024, od 25. 4. 2024 se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, neboť ačkoliv byla žalovaná v řízení převážně úspěšná, nebylo prokázáno, že by jí s řízením jakékoli náklady vznikly.