25 C 330/2023-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 266 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 266 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla ve dnech od 3. 1. 2021 a 7. 1. 2021 poskytnuta zdravotní péče, za níž z důvodu, že žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani jinak zdravotně pojištěn, byla vystavena faktura číslo , hodnota, znějící na částku 10 956,03 Kč, se splatností dne 20. 1. 2021 a faktura č. , hodnota, na částku 310,20 Kč, splatnou dne 25. 1. 2021. Celkem náklady za poskytnuté zdravotní služby činily částku 11 266,23 Kč, kterou žalovaný ani přes upomínku ze dne 22. 3. 2021 žalobkyni neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na soudem zjištěné adresy. Protože se nepodařilo zjistit aktuální bydliště žalovaného, jež je cizím státním příslušníkem a nemá v registru obyvatel zapsán platný pobyt, soud mu v souladu s § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů, s nímž bylo pokračováno v řízení.3. Opatrovník ve svém vyjádření uvedl, že na základě předložených listin připojených k žalobě není možné dovodit oprávněnost nároku žalobkyně. Nárok žalobkyně nemohou prokázat faktury se seznamem údajně prováděných úkonů, žalobkyně neprokazuje svůj nárok původními originálními dokumenty, které se měly vázat k lékařskému ošetření žalovaného (lékařské zprávy, doklady o provedení CT vyšetření apod.) Z tohoto důvodu navrhl zamítnutí žaloby. Na svém stanovisku setrval i u ústního jednání, kdy doplnil, že žalobkyně neunáší důkazní břemeno co do oprávněnosti vyúčtování částek za jednotlivé úkony a prokázání, že žalovaný nebyl zdravotně pojištěn ke dni 3. 1. 2021.4. Žalobkyně doplnila, že žalovaný byl přivezen RZS na urgentní příjem – chirurgie , adresa, po pádu z eskalátoru v ebrietě. Žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče na chirurgické ambulanci, následně na ambulanci , právnická osoba, . Bylo mu mj. provedeno odborné vyšetření lékařem, celotělové CT vyšetření, operačně mu byla ošetřena tržná rána v obličeji, podána anestezie. Dne 7. 1. 2021 se žalovaný sám dostavil na kontrolu operačně ošetřené rány na , právnická osoba, . Žalovaný nebyl účasten systému zdravotního pojištění , Anonymizováno, .5. Žalobkyně se k nařízenému ústnímu jednání po omluvě nedostavila, přičemž nenavrhla odročení tohoto jednání. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.6. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný byl ve dnech 3. 1. 2021 a 7. 1. 2021 ošetřen na chirurgickém oddělení a na , právnická osoba, žalobkyně, kdy mu mj. bylo poskytnuto odborné ošetření lékařem i celotělové CT vyšetření (lékařské zprávy z uvedených dnů). Za ošetření a výkony ve výše označených dnech žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 10 956,03 Kč, jež byla splatná dne 20. 1. 2021 a částku 310,20 Kč, jež byla splatná dne 25. 1. 2021 (faktura – daňový doklad č. , hodnota, ze dne 6. 1. 2021 včetně přílohy k faktuře s rozúčtováním jednotlivých úkonů poskytnuté zdravotní péče a faktura – daňový doklad č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2021). Ke dni 7. 1. 2021 nebyl žalovaný pojištěn v rámci veřejného zdravotního pojištění v ČR (ověření platnosti pojištění). Žalovaný nebyl veřejně zdravotně pojištěn ani na Slovensku, poslední platné pojištění se vázalo ke dni 31. 12. 2017 (e-mailová korespondence z 4. - 5. 1. 2021 mezi žalobkyní a oddělením centrální evidence Úřadu pro dohled nad zdravotním pojištěním Slovenské republiky). K úhradě dluhu žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 22. 3. 2021 (výzva z uvedeného dne včetně vrácené závady v doručení). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil.7. Podle ust. § 2636 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.8. Podle § 2637 o.z. péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. , právnická osoba, však není činnost spočívající jen v prodeji nebo v přímém převodu léků.9. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“) pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb neuhrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.10. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není dán. Soud má provedenými důkazy (především lékařskými zprávami) za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty ve dnech 3. 1. 2021 a 7. 1. 2021 lékařské služby, které nebyly hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění, neboť žalovaný nebyl v době léčení pojištěn. Nepojištění žalovaného v rámci veřejného zdravotního pojištění v ČR i na Slovensku žalobkyně prokázala výše upřesněnou e-mailovou korespondencí a ověřením platnosti pojištění. K námitce opatrovníka žalovaného soud konstatuje, že žalobkyně sice předložila odpověď na dotaz týkající se pojištění v ČR toliko ke dni 7. 1. 2021, nicméně soud má za to, že s velkou pravděpodobností nebyl žalovaný v ČR zdravotně pojištěn ani ke dni 3. 1. 2021, který předcházel o pouhé 4 dny. Žalobkyně žalovanému v souladu s výše citovaným ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách ve spojení s § 2636 a násl. o.z. vyúčtovala poskytnutou péči shora specifikovanými fakturami částkou v celkové výši 11 266 Kč. V řízení však žalobkyně neprokázala (ani řádně netvrdila), na základě čeho vyúčtovala jednotlivé úkony žalovanému, z čeho vyplývá jejich výše (např. ceníky apod.) a tudíž i oprávněnost vyúčtování poskytnuté péče. K nařízenému ústnímu jednání se nedostavila, soud jí tak nemohl poskytnout poučení. Žalobkyně byla přitom před nařízeným jednáním soudem upozorněna, že dosud neunáší své důkazní břemeno, když z předložených listin není možné dovodit oprávněnost jejího nároku. Soud se pokusil i sám vyhledat na webových stránkách žalobkyně případné ceníky, z nichž by bylo možné ověřit, zda vyúčtovaná cena odpovídá cenám stanoveným v době poskytnutí lékařské péče žalovanému, to se mu však nepodařilo. Soud proto z výše rozebraných důvodů žalobu v plném rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když neprokázala oprávněnost vyúčtování nárokované částky.11. Soud zároveň výrokem II. tohoto rozsudku stanovil žalobkyni, která nebyla v řízení úspěšná, povinnost uhradit České republice na účet zdejšího soudu náhradu nákladů, které bude nucena vynaložit v souvislosti s odměnou ustanoveného opatrovníka (§ 149 odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že o odměně opatrovníka nebylo k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku rozhodnuto, soud ponechal rozhodnutí o této náhradě samostatnému usnesení. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady jsou řešeny v rámci předešlého výroku, kdy ustanovenému opatrovníkovi odměnu za zastupování žalovaného nahradí stát. Takto vzniklé náklady budou následně uloženy k úhradě žalobkyni již zmíněným samostatným usnesením.