25 C 336/2022-161 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 7. 10. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 000 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný zastupoval žalobce v letech 2018 a 2019 v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 1/2018, v němž měl procesní postavení žalobce. Prvoinstanční soud žalobu rozsudkem zamítl. Proti tomuto rozsudku se žalující strana odvolala. Odvolání vykazovalo vady, na což soud prvního stupně žalovaného (tehdejšího advokáta žalobce) kvalifikovaně zákonným způsobem upozornil, žalovaný však na to nereagoval. Odvolací soud následně odvolání žalující strany odmítl a vyhověl odvolání žalovaných, které směřovalo do náhrady nákladů řízení. Žalobci uložil, aby žalovaným nahradil náklady odvolacího řízení. Žalovaný dne 24. 9. 2019 odůvodnil odvolání a dle § 58 o.s.ř. navrhl, aby soud prominul zmeškání lhůty a přiznal podání z tohoto dne odkladný účinek ve vztahu k nepravomocnému usnesení odvolacího soudu č.j. 11 Co 229/2019-79. Věc vyřizující soudce obsah návrhu ze dne 24. 9. 2019 telefonicky konzultoval s předsedkyní odvolacího senátu, kterou mu bylo sděleno, aby na podání nereagoval. Žalovaný následně označil jednání soudu, kterým nereagoval na výše uvedený návrh žalobce, za nezákonný a nabídl žalobci podání ústavní stížnosti, s čímž žalobce souhlasil. Ústavní stížnost byla odmítnuta. Relevantní pro ústavní soud bylo pouze to, zda krajský soud správně odmítl odvolání stěžovatele, tedy zda došlo k zásahu do samotné podstaty práva stěžovatele na spravedlivý soudní proces. Uzavřel, že k tomuto nedošlo, stěžovatel byl zastoupen právním profesionálem, přičemž důvody pozdního doplnění odvolání nebyly uvedeny ani v ústavní stížnosti. Ústavní stížnost dle žalobce skutečně neobsahovala žádný důvod, proč žalovaný advokát odstranil vady odvolání až dne 24. 9. 2019. Důvody opožděnosti odůvodnění odvolání z tohoto data lze označit za nepravdivé. Nelze věřit tomu, že žalovaný advokát čerpal dovolenou v rozsahu tří měsíců, že měl po celou dobu vyřazen počítač z provozu. Nese tak plnou odpovědnost za to, že odvolání proti rozsudku bylo odvolacím soudem odmítnuto. Tímto jednáním žalobci způsobil škodu, která se skládá z částky 59 993 Kč, jíž byl nucen zaplatit žalovaným jako náhradu nákladů řízení a částky 940 007 Kč, která představuje finanční náhradu za skutečnost, že po nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu Plzeň-město v označené věci 14 C 1/2018 byla zmařena možnost, aby se mohl stát vlastníkem nemovitosti podle smlouvy uzavřené dne 13. 3. 2017 mezi ním a , tituly před jménem, , jméno FO, .2. Žalovaný žalobu neuznal ani z části a navrhl její zamítnutí. Nesouhlasil s tvrzeními žalobce o skutkových okolnostech sporu, žalobu považoval za účelové jednání žalobce s cílem obohatit se na úkor žalovaného. Žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť žalobce se o výsledku odvolacího řízení, kdy odvolání bylo odmítnuto, dozvěděl dříve, protože byl se žalovaným v telefonickém i osobním kontaktu. Odvolání v blanketní formě žalovaný podal z opatrnosti, a to téměř bezprostředně poté, co obdržel písemné vyhotovení rozhodnutí prvoinstančního soudu. O přijetí tohoto rozhodnutí telefonicky informoval žalobce, přičemž telefonický kontakt byl v této době nejčastějším způsobem styku mezi účastníky řízení. Protože v té době žalobce nežil v dobrých finančních poměrech, zpravidla to byl žalovaný, který jako první telefonicky kontaktoval žalovaného. Žalobce nejprve tvrdil, že on sám toto odvolání zdůvodní. Žalovaný byl upozorněn na riziko neúspěchu před odvolacím soudem, pokud nevyvrátí argumenty okresního soudu. Žalovaný žalobci opakovaně zdůrazňoval svůj předchozí názor, který mu sdělil hned při přijetí zastoupení, že žaloba nemá naději na úspěch. Argumenty, které mu sdělil, jsou totožné s těmi, které použil prvoinstanční soud. Zpočátku žalobce uznával opodstatněnost těchto argumentů, avšak poté se žalobce vracel ke své argumentaci. Žalovaný žalobce upozorňoval na nesmyslnost smlouvy, kterou zavřel se svojí matkou. Na opakované telefonické výzvy, aby se žalobce dostavil do kanceláře žalovaného, žalobce reagoval tak, že slíbil návštěvu kanceláře, do kanceláře se však nedostavil. Své chování odůvodnil tak, že měl jiné povinnosti. Opakovaně byl upozorněn na možnost odmítnutí odvolání, neboť jiné argumenty než ty, které již byly žalovaným předestřeny před soudem prvního stupně, žalobce nepřednášel. Vzájemná diskuse mezi účastníky řízení nikam nevedla. Před skončením lhůty se žalovaný znovu telefonicky spojil se žalobcem, který v tomto posledním hovoru uvedl, že „na to kašle“, tedy, aby žalovaný odůvodnění odvolání nezpracovával. Výsledkem tohoto telefonického hovoru bylo ujednání, že žalovaný odvolání nezdůvodní a žalobce byl srozuměn s tím, že odvolací soud odvolání odmítne. Žalovaný žalobci mj. připomněl rovněž soudní poplatek, který by měl uhradit po výzvě soudu. Zřejmě i tato skutečnost měla vliv na jeho konečné rozhodnutí. Rozhovorům mezi účastníky řízení byla ve většině případů přítomna paní , jméno FO, . Po určité době, cca 1 týdne od posledního telefonického rozhovoru, žalobce kontaktoval žalovaného. Sdělil mu, že si svůj názor rozmyslel a litoval, že odvolání nebylo odůvodněno. Navrhoval žalovanému, že pokud by došlo k odmítnutí odvolání, mohl by žalovaného žalovat v samostatném řízení a náklady vč. uplatněného nároku by mohla hradit pojišťovna. Tuto možnost žalovaný odmítl, upozornil na trestnost takového jednání. Na naléhání, i přes jiný předešlý postoj žalobce, žalovaný odvolání odůvodnil. Žalobce výslovně trval na důvodech, které jsou uvedeny v pozdním podání odůvodnění odvolání, čemuž žalovaný vyhověl. Žalobce následně žalovaného telefonicky kontaktoval, přičemž přišel s nápadem a argumentací o čerpání dovolené a o poruše počítače žalovaného. Takovou argumentaci si „prosadil“ do textu ústavní stížnosti sám žalobce. Není ani zřejmé na základě čeho žalobce dospěl k požadované částce 1 milion Kč, především k částce přesahující 940 000 Kč. Uplatňovaným nárokem žalobce předestírá svoji fikci, že by svým odvoláním proti rozsudku zdejšího soudu č.j. 14 C 1/2018-58 byl ve věci úspěšný a včas podaným odvoláním by bylo vyhověno původní žalobě. V tomto směru však žádný důkaz žalobce nepředkládá. Svůj nárok na úhradu žalované částky nikterak nezdůvodnil. Je přitom na žalobci, aby předložil důkazy, na jejichž základě by odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a jeho žalobě vyhověl. Žalobce tedy nezdůvodnil, co by mělo být případným přiznaným nárokem kompenzováno, případně proč by mu měla být poskytnuta satisfakce v podobě peněžitého plnění. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobci vůbec vznikla jakákoliv újma, kterou by utrpěl na svém majetku v důsledku jednání žalovaného, tím spíše konkrétní škoda, představující hodnotu, o níž by údajně měl být v důsledku jednání žalovaného zmenšen majetek žalobce. Neprokázal samotný vznik škody ani příčinnou souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalovaného, jeho požadavek na úhradu žalované částky je absolutně nepřezkoumatelný. Rozhodnutí soudu I. stupně ve věci 14 C 1/2018 žalovaný hodnotí jako bezvadné, odpovídá jeho právnímu názoru, s nímž byl žalobce seznámen. Smlouva, kterou dne 13. 3. 2017 uzavřel žalobce se svojí matkou, je „právnický paskvil“ a matce žalobce byla předložena právě žalobcem a byla jím i tato smlouva sepsána. Na počátku této smlouvy byla snaha žalobce získat nemovitost, kterou se rozhodli jeho rodiče převést na svého druhého syna. Tuto nemovitost chtěl získat právě žalobce, proto přesvědčil svoji matku k podpisu této smlouvy.3. V replice žalobce následně uvedl, že jeho nárok promlčen není, přičemž o částku cca 60 000 Kč se zmenšil jeho majetek tím, že byl nucen podle pravomocného rozhodnutí krajského soudu pod sp. zn. 11 Co 229/2019 uhradit tuto částku jako náhradu nákladů soudního řízení, částka cca 940 000 Kč představuje finanční náhradu za to, že nedošlo k očekávanému přírůstku jeho majetku, když kvůli tomu, že žalovaný řádně a včas nezdůvodnil odvolání proti rozsudku, odvolací soud žalobě nevyhověl a tím mu v příčinném důsledku byla zmařena možnost stát se dle smlouvy ze dne 13. 3. 2017 vlastníkem ideální jedné čtvrtiny žalobou specifikovaných nemovitostí. Tato částka tedy představuje finanční kompenzaci za to, že žalovaný mu svojí vadnou činností zmařil možnost nabýt do vlastnictví předmětné nemovitosti. Doručením písemného vyhotovení označeného usnesení byla věc 14 C 1/2018 dne 7. 10. 2019 pravomocně skončena, čímž byla zmařena jeho možnost domoci se vlastnictví ideální jedné čtvrtiny předmětných nemovitostí. Žalobou se přitom domáhal určení neplatnosti a neúčinnosti smlouvy z konce roku 2017, jíž byly ze zaniklého společného jmění bývalých manželů jeho matky a otce vyvedeny předmětné nemovitosti tak, aby nemohlo dojít k naplnění smlouvy ze dne 13. 3. 2017. Na základě této smlouvy byla matka žalobce povinna žalobci darovat jednu polovinu z těch předmětných nemovitostí, které nabyde vypořádáním zaniklého SJM do vl